Říjen 2010

"Ať žije internet"

31. října 2010 v 20:15 | Werí |  Diary

Zateplování stále pokračuje šnečím tempem... můj internet jde jako když nejde. Povětšinou funguje jen qip a skype... dostat se na stránku vyžaduje nadlidské úsilí, takže se tímto omlouvám, že zřejmě nebudu nějakou dobu nic přidávat, možná zítra něco na téma týdne, když přemluvím internet.

A jinak, co podzimní prázdniny? Krása, vážně jsem se bavila...byla jsem u kamarádky, seznámila se s pár novými lidmi, zatančila si na diskotéce, uchodila si nožičky, ale stálo to za to, dlouho jsem si víkend tak neužila :)
Teď mě sice vše bolí, ale to přece nevadí, hlavně, že to stálo za to :))

Trick-or-treat :))

25. října 2010 v 15:05 | Werí |  Téma týdne
Halloween, dříve zde né moc známý svátek, ale poslední dobou se začíná rozšiřovat i k nám. Nejvíce se zřejmě slaví v Americe, kde se vydlabávají dýně, dávají se do nich svíčky, všude jsou vyvěšení netopýři a pavouci (brr!) Děti chodí dům od domu ve strašidelných maskách a se známou větou "Trick-or-treat" sbírají sladkosti.
Nejsem moc velkým zastáncem přenášení amerických svátků k nám (i když přiznávám, že Díkůvzdání bych slavila moc ráda :))... nejvíc v tomto směru odsuzuji Valentýn, narozdíl od toho slavit Halloween byl už od malička můj velký sen. Vždy se mi líbilo sledovat filmy, kdy se děti oblékají do masek, chodí koledovat...všude dýně a tajemná atmosféra... samozřejmě nechci odsuzovat naše Dušičky, to ne... ale přeci jen jako dítě by mě rozhodně víc bavilo chodit po domech v masce, než postávat nad hroby a truchlit...
Halloween se pomalu dostává i k nám, vždyť všude po obchodech vidíme spoustu dekorací a podobných věcí, ale zatím se myšlenka Halloweenu v pravém slova smyslu moc neuchytila. Možná mě za to budete odsuzovat, ale já bych byla ráda, kdyby se v době, kdy budu mít své vlastní děti, tradice koledování v maskách uchytila a začala se praktikovat... :)
A co vy? Líbí se vám myšlenka Halloweenu nebo raději žádné další vlivy z Ameriky? :)


Zateplování

25. října 2010 v 14:57 | Werí |  Diary
Slunečné dny už jsou ty tam a navštívil nás chladný podzim... aby pro naší bytovku nebyla zima tak tuhá, rozhodli se zateplovat, takže se musí sundat všechno z venkovní stěny.. a s tím i modem...nechce se jim vymýšlet, kam dát modem provizorně, takže internet zřejmě nějakou dobu nepůjde... "hurá" .... nikoho nezajímá, že vše do školy dostáváme e-maily popřípadě dokonce odesíláme domácí úkoly touto formou.. všem kolem je to jedno, jak jinak...moje vzdělání přece není vůbec důležité :P
Achjo, kam sem se to narodila.. :))

Alex Kelly - Sexy naughty bitchy

22. října 2010 v 19:16 | Werí |  Videos
Další z mých videí, dělala sem na něm docela dlouho...no dýl, než to vypadá :D


Síla fantazie

18. října 2010 v 19:24 | Werí |  Téma týdne
Fantazie, to je něco, bez čeho by se snad nikdo z nás neobešel. Pomáhá nám překonávat těžké chvíle pomocí představ, že někde je něco, co nás dostane ze všech problémů, které zrovna máme. Kdo z nás ještě nikdy neležel v posteli, nezíral na strop a nepředstavoval si, že vše je tak, jak má být, tak jak si přejeme. Většinou to má od reality daleko, ale přináší alespoň chvilkovou úlevu.
Někdo fantazii nepoužívá tolik, jak by mohl, což je podle mě chyba. Fantazii je důležité rozvíjet (mimochodem sídlí hlavně v pravé mozkové hemisféře) kreativita a dobré nápady se totiž cení jak ve škole, tak v zaměstnání.
Někdo z nás na druhou stranu používá fantazii denně a běžně. Například já, mám svůj vlastní svět, do kterého nikoho nepustím, když je mi nejhůř. Jen zavřu oči a představím si, že jsem úplně někde jinde, daleko od všech problémů a s lidmi, které mám ráda. Neumím si představit žít bez fantazie, svět by byl tak nudný a bezbarvý... a hlavně, nevznikly by žádné fantasy knihy (jeden z mých nejoblíbenějších žánrů). Nemohli bychom se proletět po nebi s Dračími jezdci, procestovat Středozem s Frodem Pytlíkem nebo bychom se nemohli naučit nová kouzla a porazit Voldemorta. Fantasy knihy nás chtějí vtáhnout do světa, který existuje jen v našich hlavách a je jen na nás, jak přesně si ten svět představíme... hlavní je, že nakonec jsme my ti, kteří zachraňují životy a osedlají si draka... a to všechno jen díky FANTAZII :)

Hektické časy

17. října 2010 v 22:27 | Werí |  Diary
Je to zvláštní, ale poslední dobou mi příjde, že mám strašně málo času a přitom nic nedělám. Nic do školy neumím, úkoly si dělám na poslední chvíli...ale o tom teď nemluvím :D
Po dlouhé době velmi hektická sobota - ráno jsem brzy vstávala, protože jsme jeli do Pardubic. Aspoň jsem si tam koupila botky na zimu a jednu chlupatý na doma :D
Pak sme přijeli domů a museli k veterináři, protože naše obludky chytli nějaký všenky (chytli je v čekárně u veterináře od koťátka, co našel někdo v lese), takže sme skoro tři hodiny desinfikovali je, klece a dokonce i sebe, protože jsem byla pokousaná taky, hrůza... pak byl chviličku klid, takže sem dělala pružinky (brigáda..jako domácí práce) a pak sem razila s Megí na kulečník (porazila sem jí, samozřejmě a ne jednou :D )... pak sme byli u nich chvíli a pak se jelo na Zámek, slavit narozeniny kamarádek... no ze začátku byla docela sranda, ale pak se to tam začlo dost opíjet a poslední hodinu večera jsem strávila s kamarádkou venku, protože jí bylo špatně... no co, slavila osmnáct, dá se to pochopit, ale můžu říct, že jsem nikdy nedorazila domů s takovým nadšením jako v sobotu. Vyčistit zoubky, převlíknout a do postele... to bylo to nejhezčí, co mě mohlo potkat :D

Škola, škola a zase škola

13. října 2010 v 10:09 | Werí |  Diary
Co tu dělám takhle brzo ráno? Sedím za počítačem při IVT hodině... nejradši bych zalezla do postele a zbytek dne prospala, jsem strašně unavená. To mě ovšem ještě čeká angličtina, matematika a fyzika... měla by mě čekat i odpoledka, ale na tu nejdu... oficiálně jdu k očnímu, neoficiálně budu doma spát, tak snad mi bude líp. Už od rána mě bolí břicho i hlava, takže mám dojem, že to tu asi nevydržím... držte mi palce, ať to překlepu.
Jinak, přemýšlím o nějaké povídce, ale nenapadá mě téma... nenapadá někoho něco? Potřebovala bych inspiraci :)
Tak přežijte dnešní den a i ty další zbývájící...

Potkánci :)

11. října 2010 v 16:56 | Werí |  Photos

Nevlastním foťák, takže se nedivte kvalitě fotek, je to focené všechno jen na mobil....

..
Moji mazlíci :) v záchodku Richie, šedý Joey a ten ušatý Marley :))

18. Kapitola - Možná jednou...

10. října 2010 v 19:11 | Werí |  Zakázaná láska
Když se ohlédneme zpátky za svým životem, lecos pochopíme. Kdybychom se mohli vrátit v čase a cokoliv změnit, každý by našel něco, čeho litoval a možná lituje dodnes. Žádné naše, slovo ani žádný čin nelze vzít zpět. Proto bychom se měli dobře rozmyslet, než uděláme něco, čeho bychom mohli později litovat.

17. Kapitola - Návštěva

10. října 2010 v 19:09 | Werí |  Zakázaná láska
Nic z toho jsem si nedokázal připustit. Měl jsem otupělé smysly a vůbec netuším, jak jsem došel domů. Kolem mě poletovaly drobné kapičky deště a stékaly mi po kůži, když jsem se motal městskými uličkami. Nevěděl jsem kolik je hodin, který je den a jak dlouho jsem venku. Bylo mi to jedno.

16. Kapitola - Nečekané shledání

10. října 2010 v 19:09 | Werí |  Zakázaná láska
Jedl jsem, komunikoval s ostatními, scházel se s Bellou a žil jako dřív, jenže mi to všechno teď přišlo naprosto bez smyslu. Vybral jsem si Bellu a udělal jsem dobře, snad. Tak proč se pořád cítím jako by kus mě chyběl? Proč nemůžu být s Bells bez výčitků svědomí, že mám přitom stále plnou hlavu Sophie? Věděl jsem, že tuhle ránu zahojí jen čas a že ještě chvíli potrvá, než se zatáhne, i když jizvy zůstanou napořád. Věděl jsem však, že jednou to přejde a že budu šťastný s mojí Bellou, i když teď jsem jí nebyl schopen dát tolik, jak si zasluhovala. Jednou se přes to přenesu a všechno bude jak má být, doufám.

15. Kapitola - Sbohem

10. října 2010 v 19:08 | Werí |  Zakázaná láska
Očekával jsem bolest, možná i něco horšího, ale nic z toho nepřicházelo. Všechno mi připadalo vzdálené. Tohle je smrt? Opravdu žádná bolest? Je tak klidná a lehká? Proč se lidé smrti bojí? Vždyť to není nic hrozného. Najednou do mých myšlenek začínaly pronikat zvuky. První jsem nedokázal identifikovat, co to bylo. Dostal jsem se do nebe? To není možné... nemám duši, nemůžu tu být. Ucítil jsem teplo něčí dlaně, která se dotkla mého předloktí a trochu se mnou třásla. Tak.. teď když otevřu oči, bude tu Sophie. Počkat, to není možné, nemůže být... mrtvá. Edwarde, Edwarde.. co to?

14. Kapitola - Bitva

10. října 2010 v 19:07 | Werí |  Zakázaná láska
Okamžitě jsem byl na nohou. Téměř už jsem zapomněl, co nám tenkrát hrozilo a teď to bylo přímo před námi. Začal jsem panikařit, nevěděl jsem, co dělat. Podíval jsem se na Bellu, která se tvářila značně nechápavě.

13. Kapitola - Vnitřní boj

10. října 2010 v 19:06 | Werí |  Zakázaná láska
Můj život byl v poslední době rozdělen na tři fáze, které se s menším nebo větším časovým rozestupem střídaly. První, ta nejhorší, byly záchvaty zoufalství a smutku. Většinou jsem jen stál opřený oběma rukama o cokoliv co bylo zrovna poblíž. Nejčastěji šlo o stůl nebo skřínku. Často po mě zůstávaly otisky prstů v nábytku, když jsem ho stiskl moc pevně. Třásl jsem se potlačovanými vzlyky, které jsem ze sebe neměl jak jinak dostat. Hlavu mi zaplavovaly vzpomínky a bolest z nich mě bodala, jako tenké dlouhé nože, do každé části těla. Svíral se mi hrudník a často jsem myslel, že se mi srdce rozskočí. Tak neuvěřitelné prázdno jsem nikdy necítil. Bylo to nesnesitelné. Naštěstí většinou stačilo, aby sem mnou chvíli někdo stál a měl na mě položenou ruku, uklidňovalo mě to.

12. Kapitola - Vzpomínky

10. října 2010 v 19:05 | Werí |  Zakázaná láska
Jak se asi cítí někdo, koho opustil důvod jeho bytí? Zřejmě tak jako já. Přál bych si mít slzy a plakat. Dostat ze sebe všechny pocity, které mě zaplavovaly jako vlny narážející na útes. A já nemohl, nemohl jsem je ze sebe dostat formou jako normální člověk a tak sem hledal nějakou náhradu. První co mi padlo pod ruku bylo roztomilé sněžítko, co jsem dostal k Vánocům od Belly. Chytil jsem ho, napřáhl se a hodil s ním o zeď, všude se rozletěly střepy a rozlila voda. Dokonce se udělala i puklina ve zdi... bylo mi to jedno. Všechno mi bylo jedno. A ani to, že jsem uvolnil emoce vztekem mi nepomohlo, akorát to přilákalo pozornost všech v domě. Skoval jsem si hlavu do dlaní a modlil se, aby mě všichni nechali na pokoji. Nechtěl jsem vidět nikoho, mluvit s nikým ani jsem nechtěl poslouchat, jak moc je to mrzí a že to přejde. Neměl jsem na to sílu.Chtěl jsem být jenom sám, proto jsem nereagoval na Bellinu ruku na mém rameni. Navíc, co ona mohla vědět. Ani neví, že jsme spolu se Sophií chodili, že jsme byli zamilovaní. Nic nevěděla.
Po chvíli mého mlčení to vzdala a zmizela ve dveřích. Poprvé jsem byl rád, že tu není. Chystal jsem se utopit v sebelítosti a vzpomínkách.

11. Kapitola - Špatné zprávy

10. října 2010 v 19:04 | Werí |  Zakázaná láska
Můj život byl v poslední době zmatenější, než kdykoliv dřív. V hlavě mi zněly hlasy, které neměly nic společného s myšlenkami jiných lidí a přesto byly vtíravější než oni. Smečka stále neútočila a držila se za hranicemi, což mě naplňovalo neuvěřitelnou nejistotou, jakou jsem už velmi dlouho nezažil. I když neútočili, všude se vznášel opar napětí a nadcházejícího střetu, který nutně musel přijít. Byl jsem zmatený i ve svých citech. Věděl jsem jistě, že Sophii miluji víc než kohokoliv na světě, ale přesto tu byla Bella. Roztomile nemotorná a já měl neuvěřitelnou potřebu být jí stále na blízku a chránit jí před nástrahami života.

10. Kapitola - Těžké rozhodnutí

10. října 2010 v 19:02 | Werí |  Zakázaná láska
Seděli jsme na gauči a já jí pevně objímal dokud se neuklidnila. Okamžitě jsem to samozřejmě řekl celé rodině. Ti teď pobíhali po domě a dávali dohromady vše, co by mohlo být potřeba. Mě nechali se Sophií a byl jsem jim za to velmi vděčný.Sledoval jsem, jak zase sbírá svou, na moment ztracenou, odvahu bojovat s jakýmkoliv problémem, který by se jí postavil do cesty. Nemluvili jsme, jen jsme se drželi pevně za ruce. Políbil jsem jí do vlasů a položil jí ruku na břicho. Ucítil jsem pohyb, trochu jsem se zasmál.

9. Kapitola - Svět se hroutí

10. října 2010 v 18:58 | Werí |  Zakázaná láska
Lehce a váhavě jsem jí přejel hřbetem ruky po čelisti. Rozdíl našich teplot byl fascinující, ne nepříjemný, zvláštní. Její tvář mě lehce pálila do dlaně. Byl to úžasně elektrizující pocit.
Sjel jsem jí prstem na krk. Cítil jsem pod kůží proudit její horkou krev. Fascinovalo mě, že jsem necítil touhu ochutnat ji. Žádný žíznivý žár v mém krku, kterému bych musel složitě odolávat. Její pach, který mně dřívě vadil a dráždil, jsem již nevnímal. A přesto mě nic nepřitahovalo k její rudé tekutině, pouze k ní samotné.

8. Kapitola - Nepříjemné překvapení

10. října 2010 v 18:57 | Werí |  Zakázaná láska
Když otevřela dveře, rozzářil se mi úsměv na rtech. Tvářila se ostražitě a měla nakrčený nos, přece jen byla v domě plném upírů a každý její krok byl ostražitý. Když na mě však pohlédla, jakoby roztála, zavřela za sebou dveře a došla až ke mně.

7. Kapitola - Hlad

10. října 2010 v 18:54 | Werí |  Zakázaná láska
"Těší mě, Bello," usmál jsem se a bezmyšlenkovitě jsem k ní natáhl ruku. Dřív než jsem si to uvědomil mě s ní potřásla a bleskově ucukla. "Promiň, zrovna jsem si myl ruku," zamumlal jsem omluvně.