1. Kapitola - Půlnoční setkání

10. října 2010 v 18:42 | Werí |  Zakázaná láska
Byla neuvěřitelná tma, měsíc téměř nesvítil a já jsem stál na své oblíbené louce. Kolem mě se snášela hustá mlha, že bych nic neviděl, nebýt monstrum. Tiše jsem pozoroval srpek měsíce a vnímal každé šustnutí listů, každou vůni kolem. Ponořen do svých myšlenek. Chodil jsem sem často, vždy přemýšlet.

Najednou mě přes nos uhodil velmi nepříjemný pach, znal jsem ho. Ne přímo tento, ale podobnost mezi nimi byla. Přimhouřil jsem oči a sledoval okolí. Mlha mým očím skryla to, co moje uši slyšely ostře. Tiché našlapování po spadaných listech stromů, občasné zakřupání větvičky a později, poměrně nepravidelné, dopadání tlapek na orosenou trávu.
Konečně jsem rozpoznal kožich zvířete. Byl čistě bílý, proto jsem ho v mlze nemohl najít. Jen na tlapkách byl špinavý od bahna z lesa. Sledoval jsem vlkovi modré, bystré oči. Ne... vlkovi ne, byl jsem si jistý, že to není obyčejný vlk. Ovšem na druhou stranu, když jsem viděl vlkodlaky, bývali o hodně větší.
Vypadal jako by měl problémy s vlastní rovnováhou. Pokládal na zem tlapky opatrně v nepravidelném rytmu. Zřejmě byl ve vlčí podobě čerstvě a ještě nedokázal zcela ovládat končetiny. Občas jsem měl pocit, že si nohy do sebe zamotá. Potichu jsem se zahihňal. Zvedl hlavu a začenichal. Otočil hlavu směrem na mě. Nedokázal jsem to popsat, ale vypadal... překvapeně. Kýchl, zřejmě až teď ucítil pach, musel mu být také nepříjemný. Zvědavě si mě prohlížel a já si byl jistý: Netuší, co jsem zač.
Pokusil jsem se letmo dotknout jeho myšlenek. Nic konkrétního jsem neslyšel. Jen jsem z něj cítil zvědavost. Prohlížel si mě a zřejmě váhal jestli může jít blíž nebo ne. Nechtěl jsem, aby se přiblížil. Necítil jsem se zrovna jistě. Zíral jsem na něj a snažil se neohrnovat nos nad pachem, který jsem cítil.
Najednou se otočil a odběhl. Zůstal jsem tam stát a koukat za ním. Ten smrad mě stále pálil v nose. Ale trápilo mě spíš to, že se rozrostla smečka v La Push. Netušil jsem, čím je to způsobeno, ale měl jsem nepříjemný pocit. Brzy bude těch vlkodlaků více, než nás. Dohoda byla jasně dána, ale kdo ví, co by se mohlo stát. Čert věř těm psiskům. Pohlédl jsem znovu na měsíc, který pomalu přestávaly halit tmavé mraky. Jeho stříbrná záře mi začala dopadat na bledé tělo. Musel jsem být okouzlující, kdyby to ovšem někdo viděl. Ovšem to mě moc nezajímalo. Nikdy jsem neviděl výhody ve své neskutečné kráse. Lidé se nás beztak stranily a na zvířata naše osobní kouzlo vážně nezabíralo. Sklopil jsem znovu oči od měsíce a zadíval jsem se do hlubin temného lesa, když jsem uslyšel táhlé, hlasité zavytí. Bylo mi jasné, že bych se tu neměl déle zdržovat. Nerad bych narazil na celou LaPushskou smečku. Otočil jsem se tedy a zmizel v mlze. Vůbec jsem si neuvědomil, že tenkrát jsem jí potkal poprvé. Tu, která změní celý můj život od základů, zamotá celým světem a vnese život do mého mrtvého srdce.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama