5. Kapitola - Stíny minulosti

10. října 2010 v 18:51 | Werí |  Zakázaná láska
"No a pak si vzal Emmett na hlavu nějaký hrnec, nebo co to bylo. A začal tam tancovat na jednu úplně pitomou písničku. Tos měla vidět."

Zasmála se zvonivým smíchem, při kterém mě zahřálo u srdce a já se smál s ní. Nikdy jsem se necítil tak uvolněně a vklidu. Seděli jsme mezi hranicemi území na našem místečku. Kolem byly husté stromy a keře s malinami, které by nás chránili před zraky zvědavců.
My seděli opření o strom s tlustým kmenem. Byl to jeden z mála listnatých stromů v tomto lese. Jeho tlusté větve se nám promotávali nad hlavou jako obrovské ruce zamilovaných párů. Stejně jako naše.
Naše prsty byly propletené a já jí palcem dělal na hřbetě ruky kolečka. Měla hlavu položenou na mém rameni a já se jí druhou rukou probíral ve vlasech. Natáčel jsem si je na prsty a přitom dýchal opojnou vůni jehličí, která z nich vycházela.
Pár paprsků slunce, které prosvítaly mezi stromy, dopadaly i na mě. Sledoval jsem svojí kůži třpytící se jako vybroušené diamanty. Spokojeně jsem se usmál, protože mnou prostupovalo opojné teplo. Jedno, to příjemnějí, vycházelo ze Sophie a to druhé mi dodávaly sluneční paprsky.
Pohlédl jsem na ní a políbil jí do vlasů, ve kterých slunce kreslilo nádherné medové odlesky. Nemohl jsem se na ní vynadívat. Těšilo mě vědomí, že tohle dokonalé děvče je jenom moje a že zrovna já jsem dostal její lásku, kterou jsem viděl vždy, když se mi zadívala s úsměvem do očí.
Rozhlédl jsem a zastavil se očima na provaze visícím na jedné z nejpevnějších větví. Jel jsem po něm pohledem níž, kde byla připevněna velká stará pneumatika, která měla představovat houpačku. Vypadalo to tu jako v pohádce, v pohádce kde jsem svou vysněnou princeznu.
"Tak... o mě toho víš už dost, ale o tobě vlastně nic nevím. Ale nemusíš nic říkat, jestli nechceš." Chvatně jsem dodal, když přes její tvář přeběhlo mírné zděšení.
Chvíli mlčela, pustila mou ruku a skrčila si nohy k bradě. Začala si hrát s tkaničkami na botě a stále nic neříkala. Trpělivě jsem seděl a vyčkával, až se rozhodne jestli mi řekne o svém životě nebo ne. Sluneční svit začal přecházet do oranžova a skrz stromy prosvítaly jen jejich tenké paprsky, které na zemi rozehrály oslňující hru světel a barev, když se rozhodla začít mluvit.
"Narodila jsem se na Floridě, v jedný těch chudejch čtvrtí, který jsou všude. Bydlely jsme s mamkou jen v garsonce, protože neměla peníze. Moc si svý dětství nepamatuju. Jediný, co mi utkvělo v hlavě je... spousta sluníčka, který jsem měla vážně ráda a taky to, že máma nikdy nemluvila o tátovi. Docela mě tenkrát zajímalo, co byl zač. Máma byla bledá blondýnka a nebyla mi vůbec podobná. Navíc jsem moc možností kdy se zeptat, neměla.
Bylo mi asi pět, když onemocněla. Neměly jsme tenkrát ani na doktora, takže doufala, že to třeba přejde samo."
Sledoval jsem, jak zatnula ruce v pěst a na chvíli stiskla zuby. Povzbudivě jsem jí objal kolem pasu a zvědavě na ní koukal, dokud nenabrala znovu dech na vyprávění.
"Brzy se jí přitížilo, dostala vysoký horečky. Ještě víc pobledla a propadly se jí tváře. Dlouho skoro vůbec nejedla. Začala kašlat krev a umírala v příšernejch bolestech. Nemohla jsem tenkrát nic dělat. Strašně jsem se bála a jen jsem seděla skrčená v koutě a zacpávala si uši, když byly její bolesti tak silný, že naříkala nahlas."
Zíral jsem na ní jak u vytržení. To, že se tohle stávalo v mé době, kdy jsem byl ještě člověk jsem chápal. Ale že někdo může takhle trpět ve dvacátém století, to bylo k neuvěření. Sklopil jsem oči k jejím rukám, které během vyprávění motaly tkaničky na jejích botách. Teď tam měla pár uzlíků, ale nevypadalo to, že by jí to vadilo.
Konejšivě jsem jí políbil, abych jí dal najevo, že nemusí vyprávět, jestli nechce. Jen se na mě podívala a pousmála se, chtěla to ze sebe dostat.
"Nebyla jsem tam dlouho sama, přišli se za náma podívat jedni sousedi, protože mamka už dlouho nikde nebyla, tak měli strach. Našli mě tam hladovou a ubrečenou v koutě. Odvedli mě a zavolali... no prostě kvůli mámě. Moje příbuzný nesháněli dlouho, měla jsem tátovo jméno v rodným listě. Dostala jsem jen pár věcí z domova a táta si pro mě přijel. Měl dlouhý černý vlasy, hnědý oči a tmavou pleť. Bylo mi jasný, že je něco jako... indián. To proto jsem tmavší.
A tak jsem se přestěhovala sem. Ze slunečný Floridy do zamračený Olympie. Ze začátku jsem si špatně zvykala, ale zase jsem poznala svýho tátu. Jeho manželku, která mu překvapivě odpustila nevěru, i když se o ní dozvěděla, až když jsem přišla já. A Sama, mýho velkýho bráchu Sama."
Konečně se pousmála a já poznal, že nejtěžší část vyprávění je u konce. Celá se víc uvolnila a přestala si šmodrchat tkaničky na botech. Něžně jsem jí políbil na rty a zbytek napětí z jejího těla vyprchal. Poddala se mým rtům a polibek mi opětovala.
Po chvíli jsem jí pustil a byl jsem rád, že sedím. Asi by se mi podlomily nohy, kdybychom stáli. Něžně mi objela prstem rty a znovu mě letmo políbila, pak pokračovala dál ve vyprávění.
"Měla jsem se tam skvěle, brácha byl vážně perfektní a strašně se o mě staral. Víš, táta totiž umřel když mi bylo asi deset. Myslím, že za to mohlo nějaký..strašně rychle postupující bakteriální onemocnění. Sama to strašně zkolilo. Od té doby na mě nedal dopustit, což mi na základce vyhovovalo, protože mě spolužáci moc nemuseli a on mě bránil. Ovšem to jeho ochranitelský chování mi v patnácti začalo vadit. Nesměla jsem mýt kluka, kterej by se Samovi nelíbil, nesměla jsem dělat vůbec nic jako normální lidi.
Tehdy jsem se poprvé postavila proti němu, vydupala jsem si, že už dál nebudu chodit do školy v La Push, ale přejdu na střední do Forks. Překvapivě po mých prosbách a nějakých slzách souhlasil.
Čekala jsem, že to bude lepší, ale o moc nebylo, nikdy jsem ve škole neměla skutečný kamarády. Sam mi to pořád připomínal, že mi to říkal a že měl pravdu. Chtěl aby to bylo jako dřív, ale to se nelíbilo mě. Začala jsem se chovat... no tak, jak se mu nelíbilo. Hodně jsem si vodila domů kluky, chodila na diskotéky. Párkrát jsem přišla domů opilá nebo tak.
Přestala jsem dostávat kapesný, protože si myslel, že pak na to nebudu mít. No, jenže to se spletli. Našla jsem si práci v Port Angeles."
Díval jsem se jí do očí, když zaváhala. Vypadalo to, že se stydí a neví jistě jestli mi odhalit celou pravdu nebo ne. Nenaléhal jsem na ní, i když bych se rád dozvěděl víc. Během vyprávění mi totiž poskytovala i vzpomínky ve své hlavě, protože se na ně soustředila. Možná mi je chtěla ukázat, protože byly naprosto jasné a já sem její život viděl prakticky jako film, který mě zaujal tolik, že bych dal cokoliv za to, abych ho mohl dokoukat. Po chvíli váhání se znovu rozmluvila.
"Ta práce byla v jednom nočním baru." Trochu se otřásla, zřejmě na tuto část života také nevzpomínala ráda. "Překvapivě mě přijali, i když mi ještě nebylo osmnáct. Potřebovali tam zaměstnance. Chvíli jsem dělala barmanku, jenže kvůli mému... řekněme... exotickému vzhledu se spousta lidí ptala proč jen roznáším. Šéf mi nabídl povýšení a já se tenkrát nějak nebránila dělat striptérku. Prostě mě lákala vidina véce peněz, než jsem měla teď.
Měla sem i pár větších nabídek, ale na to, abych s někým spala za peníze, tak na to sem vážně neměla žaludek.
Klub dobře prosperoval, takže jsem začala vydělávat poměrně dost. Sam o tom samozřejmě něvěděl, myslím, že už bych se nikdy nepodívala ven. Samozřejmě... teď už to ví, jakmile jsem se změnila, zjistil všechno. Překvapivě mě ovšem nepotrestal, za což jsem mu byla vděčná.
No... v baru sem pracovala asi rok. Vydělala jsem si docela dost, takže jsem si mohla koupit to svoje Audi. Samozřejmě nebylo sehnaný legálně, na to sem vážně neměla. Ale Jacob Black mě s tím vážně pomohl. Takovej špunt a vyzná se v autech vážně skvěle."
Usmála se a já pocítil osten bodnutí žárlivosti. Nevím proč, možná to bylo tím, že se předemnou nezmiňovala o jiných klucích a mě byla nepříjemná představa, že bych nemusel být jediný kluk jejího života. Nedal jsem na sobě nic znát, protože jsem věděl, že moje obavy jsou neoprávněné. Neopustila by mě, alespoň jsem v to tedy doufal.
"Není to zas tak dlouho, co jsem se změnila. Určitě víš přibližně kdy to bylo. Viděl jsi mě asi jen den po mý první přeměně," trochu se zasmála. "Vážně jsem tenkrát ještě měla problém zkoordinovat pohyby tlapek. Chodíš po dvou a najednou tě postavěj na čtyři a běhej."
Při té představě jsem se zasmál s ní. Další její vyprávění jsem již znal, protože jsem v něm figuroval.
"A teď tady sedim, s nejhezčím klukem z Forks a doufám, že bude hodně dlouho jenom můj, protože ho strašně miluju a nedokážu si představit, jak bych žila bez něj" Něžně mě políbila a já se cítil jako král světa. Obejmul jsem jí, "miluju tě Sophie," zašeptal jsem jí tiše do ucha a znovu jí políbil...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama