9. Kapitola - Svět se hroutí

10. října 2010 v 18:58 | Werí |  Zakázaná láska
Lehce a váhavě jsem jí přejel hřbetem ruky po čelisti. Rozdíl našich teplot byl fascinující, ne nepříjemný, zvláštní. Její tvář mě lehce pálila do dlaně. Byl to úžasně elektrizující pocit.
Sjel jsem jí prstem na krk. Cítil jsem pod kůží proudit její horkou krev. Fascinovalo mě, že jsem necítil touhu ochutnat ji. Žádný žíznivý žár v mém krku, kterému bych musel složitě odolávat. Její pach, který mně dřívě vadil a dráždil, jsem již nevnímal. A přesto mě nic nepřitahovalo k její rudé tekutině, pouze k ní samotné.

Lesklé hnědé vlasy padající do čokoládových soustředěných očí. Plné rty, které jsem zbožňoval. Roztomilý úsměv, díky kterému jsem se na ní nikdy nedokázal zlobit a vše jsem jí odpustil. A to bylo jen minimum věcí, kvůli kterým jí miluji.
Teď však bylo na jejím obličeji něco, co mě velice znepokojovalo a to byly třpytivé potůčky slz, stékající po jejích červených tvářích. Snažil jsem se jí v očích přečíst, co jí tak strašně trápí, ale kromě bolesti a zoufalství jsem neviděl nic. A to mě neskutečně dráždilo, trpěl jsem s ní. Snažil jsem se tedy přečíst její myšlenky, nedovolila mi to. Byla jedná z mála, které se dařilo skrýt je předemnou. Byla to zkušenost z její smečky, chvíli jí trvalo naučit se to, ale teď, když nechtěla, abych něco věděl, prostě mě k těm soukromým myšlenkám nepustila.
Něžně jsem jí objal a přitiskl její horké tělo na mé, ledově studené, až se mírně otřásla. Slyšel jsem... a hlavně cítil, tlukot jejího srdce, když mi opřela svou hlavu o hruď. Třásla se mi pod rukama a já se cítil bezmocný, jako nikdy předtím. Jednou rukou jsem jí pustil a zvednul její hlavu na sebe. Zadíval jsem se jí do zoufalých očí a palcem otřel slzy, které mě neskutečně ničily.
Pomalu a váhavě jsem k ní sklonil hlavu a políbil ji na teplé rty. Bál jsem se, že ucukne, což dělávala, když měla starosti. Vždycky když jsem jí rozrušil totiž přestávala ovládat mysl a já si v ní mohl číst, jako v otevřené knize. Ale tentokrát neucukla, zřejmě se se mnou chtěla podělit o její trápení. Mírně pootevřela ústa a polibek mi opětovala. Cítil jsem neskutečnou touhu, zbožňoval jsem jí. Ucítil jsem, jak se mi svírá hrdlo. Ovšem ne žízní, ale chtíčem. Byla pro mě tak přitažlivá, že jsem se jen těžko držel. Sjel jsem jí rty přes čelist až ke krku. Něžně jsem jí na něm políbil a nechtěně o její kůži zavadil svými zuby, ostrými jako břitva. Ani sebou necukla, trochu jsem od ní odtáhl hlavu a fascinovaně sledoval kapku krve stékající jí po krku. Pohlédl jsem na ranku. Začala se téměř okamžitě zatahovat. Během okamžiku zbylo jen načervenalé místo a kapka krve tekoucí jí ke klíční kosti. Slíbl jsem jí pramínek rudé tekutiny. Její krev nebyla tak plná železa jako lidská, chutnala trochu jako zvířecí. Rozhodně jsem proto neměl potřebu chtít z ní její krev vysát. Poprvé, když se mi toto stalo mě popadla panika. Netušil jsem, co s ní můj jed udělá. Uklidnila mě. Řekla, že můj jed, který se jí dostane do krevního oběhu brzy bezestopy zmizí.
Znovu jsem svýmu rty našel její a přitiskl se k nim. Dech se jí zrychlil a její horké ruce mě objaly kolem krku. Uvolnila mysl. Začetl jsem se do jejích myšlenek. Najednou mnou projela vlna strachu. Její smečka se dozvěděla o našem vztahu a ona byla nucena opustit ji. A co horšího? Tímto činem... všemi našimi činy a hlavně zakázaným vztahem mezi námi, jsme vyvolali něco, co zasáhne všechny naše blízké... válku mezi upíry a vlkodlaky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama