3. Kapitola - Štěstí je pomíjivé

8. ledna 2011 v 17:24 | Werí |  Život není pohádka

Po celý zbytek prázdnin jsem nosila jen dlouhé rukávy, aby nebyly vidět modřiny po rukou. Myslíte, že to mámě bylo divné? Tak to ani náhodou, myslím, že by si těch modřin nevšimla, ani kdybych chodila nahá. Prvních pár dní byla naprosto mimo z toho, že jí její miláček opustil a později… to se vše vrátilo do starých kolejí. Už jsem nebyla její zlato a navíc se ještě rozhodla vyhodit uklízečku, prý jí musela dávat až moc peněz.

A kdopak musel vykonávat všechny otravné domácí práce? Ano, hádáte správně, byla jsem to já. Vlastně mi to ani nevadilo, alespoň jsem se tak přivedla na jiné myšlenky a nemusela přemýšlet nad ničím jiným
.
Přesto jsem byla vlastně ráda, když začala škola a já jsem nemusela trávit čas v tom domě, který mi přinášel tolik strašných vzpomínek. Lidí jsem se začala stranit hned na začátku roku, asi bych nikoho nenechala, aby si ke mně sedl, ani kdyby chtěl. Po všech těch zážitcích jsem začínala být lehce nedůvěřivá, no… možná téměř paranoidní. Nesnesla jsem, když na mě kdokoliv sáhnul. Jakmile se byť jen někdo dotkl mého ramene, šíleně jsem sebou trhla a projela mnou silná vlna spousty emocí - od strachu, přes znechucení, až k naprostému zoufalství. Bylo to těžké období, ale věděla jsem, že se s tím vším musím srovnat sama, že mi nikdo nepomůže.

Trvalo mi víc, než rok, než jsem se konečně odvážila alespoň lehké konverzaci s ostatními. Předtím jsem na ně ani nereagovala, když po mě chtěli úkol nebo jen něco vysvětlit. Nechtěla jsem, aby u mě byli tak blízko, zvlášť když to byli kluci. Přesto jsem se snažila tenhle blok prolomit.

Bylo to asi půl roku před mými patnáctými narozeninami, když se ke mně začal hlásit jeden kluk z vyššího ročníku. Prvně jsem si myslela, že si dělá pouze srandu, protože jsem to považovala za nemožné, ale zdál se poměrně neodbytný. Jmenoval se Nicolas, ale nikdo mu neřekl jinak, než Nick. Byl poměrně vysoký, měl čokoládové oči a vlasy podobné barvy. Hrával tehdy ve fotbalovém týmu a spousta holek se ho snažila ulovit, jenže bezúspěšně. A tenhle kluk si začal všímat zrovna mě.

Zpočátku jsem byla nedůvěřivá a jeho nadbíhání jsem si moc nevšímala, ale která holka by odolala takovému zájmu. Začala jsem mu postupně dávat šanci, aby mě poznal, i když nebylo moc co poznávat.

Postupně jsem začala přijímat jeho nabídky na rande - vyjít si na zmrzlinu, na pláž a tak podobně. Všechno začínalo být až moc pěkné na to, aby to vydrželo. To jsem se ale snažila si nepřipouštět. Asi poprvé v životě jsem cítila tyhle pocity, které ani nejdou popsat. Nemohla jsem se dočkat dalšího setkání, milovala jsem, když mě hladil po zádech. Díky němu jsem si začínala zvykat na dotyky, které mi byly dříve tak nepříjemné. Přesto jsem mu ještě nedokázala dát nic víc, ale on se zdál trpělivý. Věděla jsem, že k tomu jednou bude muset dojít, protože byl starší a nevydrží čekat věčně, ale s tím jsem se snažila nelámat si hlavu a pouze si užívat všech těch prchlivých okamžiků štěstí.

Uplynulo víc jak půl roku. Celý ten čas jsem se cítila jako v ráji, konečně jsem byla šťastná a rozhodla jsem se, že on je ten, který by mě měl odnaučit tomu strachu z fyzického kontaktu. Nabídla jsem mu, že u mě může přespat - mamka byla tenkrát zrovna v lázních, takže jsem byla sama doma. Samozřejmě nadšeně souhlasil a řekl, že přijde na šestou. Všechno jsem připravila - dokonce i večeři. Neměla jsem vůbec strach z toho, co má přijít. Když přišel, dali jsme si jídlo, dokonce jsem i našla jedno mámino víno, ani by si nevšimla, že nějaké zmizelo. Dost dlouhou dobu jsme si povídali a nakonec se přesunuli ke mně do pokoje. Přiznávám, že jsem začínala mít dost obavy a on začínal být značně nedočkavý.

Nebála jsem se jeho dotyků, ale i tak mi byly občas nepříjemné, takže jsem veškerou práci nechávala na něm, nevypadal že, by mu to vadilo. Popravdě, rozhodně se nesnažil to nijak ulehčit mě, nebyl zrovna nejněžnější a něco jako předehra mu taky nic moc neříkalo. Vlastně jsem to všechno tak nějak přetrpěla. Pak jsem se k němu jen otočila zády a zavřela oči. Ani mi neřekl dobrou noc, jen se uvelebil a prostě usnul. Mě trvalo dlouhou dobu, než jsem konečně zabrala, dusila jsem v sobě slzy. Takhle jsem si to totiž vůbec nepředstavovala.

Když jsem se ráno vzbudila, čekalo mě poměrně velké rozčarování - Nick byl pryč. Nikde nebyl ani vzkaz, jeho věci byly pryč taky. Prošla jsem pro jistotu dům, jestli někde náhodou není, ale nebyl. Neodpověděl mi ani na SMS, co jsem mu poslala, tak jsem se jen tak znovu položila na postel a rozbrečela se. Nechápala jsem proč. Jestli prostě nechtěl nezkušenou holku, ale vždyť s tím musel počítat, že nemám zkušenosti, že mu asi nedám hned vše, co by chtěl.

Za celý víkend jsem toho moc neudělala, spíš jsem jen tak polehávala a vůbec se mi nechtělo jít v pondělí do školy. Bohužel, musela jsem. Když jsem tam dorazila, potkala jsem Nicka hned u skříněk. Ani se na mě nepodíval, nedal vůbec znát, že si mě všiml. Bylo to, jako by se ten předchozí půlrok vůbec nestal. Snažila jsem se neplakat přímo na chodbě, jen jsem došla do třídy, sedla si do lavice a zavřela oči. Myslela jsem na cokoliv, co by mi pomohlo zvednout náladu. Moc takových věcí popravdě nebylo, ale slzy jsem nakonec zadržela.

Hned další přestávku se ke mně přitočila Stacy - nesnášela mě. Opřela mi ruce o lavici a s úlisným úsměvem se na mě podívala.

"Slyšela jsem, že vám to s Nickem nevyšlo, to je mi moc líto. Ale Nickovi určitě ne, už si prý myslel, že tu sázku ani nevyhraje. Prý už ani nejsi panna, zklamala si ho, takový skalp má prý větší cenu," uculila se na mě a odkráčela pryč. Neměla jsem sílu ani nic říct, jestli mi doteď bylo hrozně, tak se to vůbec nemohlo rovnat tomu, jak mi bylo nyní. Byla jsem jen předmět sázky. Nikdy mě neměl rád, jen mě chtěl dostat do postele. Pane bože, jak jsem mohla být tak hloupá! Proč by se kluk, jako je on zajímal zrovna o mě.

I přes všechny zjištění se mi ovšem už nechtělo plakat. Jen jsem s nenávistí zírala za Stacy, která mi dala poslední ránu z milosti. Tak moc jsem jí to chtěla vrátit a popravdě, velice brzy jsem přišla na to jak…

-
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ufoun Ufoun | Web | 8. ledna 2011 v 20:16 | Reagovat

Super povídka :), přečetla jsem si zatím všechny díly až dneska, nějak jsem na blogu zaspala. Už se těším na další díl, je to vážně super.

2 Potkanka Potkanka | Web | 18. ledna 2011 v 14:30 | Reagovat

fakt hustý...tak holka to nemá jednoduchý..taky se o mě kluci vsadili..že mě dostanou do postele,ale prokoukla jsem to a tomu klukovi jsem to pěkně natřela,jako že jsem ho odhalila,nemůže se te´d před jeho kamarády skoro ani ukázat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama