7. Kapitola - Dohoda

25. ledna 2011 v 23:54 | Werí |  Život není pohádka

Vykřiknout jsem ani nestihla, cizí ruka mi okamžitě zakryla pusu.

"Nekřič, promiň, nechtěl jsem tě vyděsit," ruku mi z pusy sundal a dokonce mě i pustil. Jen jsem se vyděšeně opřela o dveře, ale už jsem byla zticha. Rychle jsem ho sjela pohledem, byl to kluk kolem dvaceti. Ten, který mě pořád sledoval v baru.

"Co chceš?" vyjela jsem na něj z ničeho nic, dokonce udělal krok dozadu.

"Všiml jsem si, že se znáš s Ryanem a Marissou, něco bych… potřeboval."

"Nic ti neřeknu," založila jsem paličatě ruce a jen ho dál probodávala pohledem. Tiše vzdychnul a udělal krok zpátky ke mně, já už ale neměla kam couvat, tak jsem se jen přimáčkla na dveře.

"Neboj, jen... nezačal jsem zrovna nejlépe," natáhl ke mně ruku, "jsem Trey."

Chvíli jsem mu na tu ruku koukala, nakonec jsem ale zvedla hlavu a váhavě mu ruku podala, "Taylor, těší mě."

"To mě taky," usmál se na mě a pustil moji ruku.

"Takže, co po mě chceš?" Otázala jsem se podezřívavě.

"Potřeboval bych se… sejít s Ryanem, ale obávám se, že by se mnou nechtěl mluvit."

"Proč by s tebou neměl chtít mluvit?"

"No, určitě si o mě něco slyšela, jsem jeho… brácha."

"Brácha…," na chvíli jsem se zamyslela, potom se mi konečně rozsvítilo, "ty jsi napadl Marissu?" Vyjekla jsem dost nahlas.
Jen se tak nepatrně ušklíbl, "jo, to jsem přesně já."

"Proč si myslíš, že bych ti chtěla pomoct, co?"

"Proč? Vlastně mi to dlužíš. Trochu jsem se poptal a zjistil jsem, že ti moc pomohla nepřítomnost Cooperové na škole. Svým způsobem za to vděčíš mně, nemyslíš?" pobaveně povytáhl koutek úst. Svým způsobem měl pravdu, ale jak bych mohla něco takového uznat, že? To by mi nebylo moc podobné.

"To je mi jedno," zamračila jsem se a ruce držela stále založené na prsou.

"Dobře, tak jinak. Co kdybych tě poprosil, udělala bys to? Vždyť si s ním chci vážně jen promluvit, vysvětlit to, udobřit se. Chybí mi."

Nějakou chvíli jsem přešlapovala na místě a přemýšlela. Vždyť za to nic nedám ne? Ale Ryan by se na mě mohl naštvat. Jenže na druhou stranu by zase mohl být nakonec rád, že se s bráchou usmířili a bylo by to naopak. Pane bože, Townsendová, tak se vzpamatuj a konečně něco řekni. Nemůžeš sama pro sebe přemýšlet celý den.


"Dobře," vyhrkla jsem najednou dost bez rozmyslu. Připadalo mi, že bylo už dost dlouho ticho, a tak sem měla potřebu něco říct.

Jen se pobaveně zasmál, "dobře, mohla bys to domluvit na zítra? Na oběd v Bistru, co ty na to? A prosím bez Marissy, asi by mě neviděla dvakrát nejradši."

Teď už jsem couvnout nemohla, proč jsem to ze sebe tak vychrlila? Kruci, měla bych konečně začít přemýšlet dřív, než promluvím. Napíšu si to do deníčku, teda až potom, co si nějaký zařídím. "Tak jo, zítra v poledne v Bistru, domluvím to," rezignovaně jsem pokrčila rameny a sáhla opět po klice.

"Díky, a mimochodem… fajn bejvák," kývnul k našemu domu pobaveně hlavou a rozešel se pryč. Trochu jsem přimhouřila oči, nepřipadal mi zrovna jako nejčestnější kluk na světě. I když, co čekat od někoho, kdo se pokusil znásilnit holku pod vlivem drog, pravda. Chvíli jsem za ním koukala, abych se zjistila, že opravdu odešel. Vážně mě mírně přepadala paranoia, není se čemu divit po tom, jak na mě vybafl. Pro jistotu jsem za sebou i zamkla a odešla nahoru do pokoje. Sundala jsem si oblečení načichlé kouřem a odkráčela do koupelny. Dnešní koupel jsem si hodlala užít, takže jsem se naložila do horké vody a zapnula si muziku. Koupel bylo přesně to, co jsem potřebovala - odreagovat se a v klidu přemýšlet nad tím, co jsem to dneska zase provedla. No, vlastně budu muset vymyslet, jak 'pozvat' Ryana zítra do Bistra. Co bych tak mohla udělat? Tvrdit mu, že budeme zachraňovat humry z akvária? Ne, tím bych spíš natáhla Summer. Na Setha by zabral sraz komixového klubu, ale na Ryana? Vůbec nic mě nenapadá, ale vůbec nic. Hlavně nic, při čem by nepřivedl i Marissu. Tak kruci, mysli, Townsendová, mysli! Možná bych se na toho kluka mohla prostě vykašlat, ale něco už jsem přece jen slíbila a já plním to, co slíbím. No dobře, prostě ho požádám, jestli se nemůžeme sejít kvůli něčemu diskrétnímu. Diskrétnímu? Co mě to zase napadá za slova? Přece nemůžu po Ryanovi chtít nic diskrétního, teda… mohla bych, ale určitě by to nepřijal s otevřenou náručí a Marissa už vůbec ne. Soustřeď se na vymýšlení plánu, ne na blbosti, Taylor! Prostě se sejdeme na oběd s tím, že budu potřebovat pomoct s fyzikou, protože jsem tu novou látku nepochopila a potřebuji si to všechno ujasnit. Přesně to řeknu, to je nápad. Takže, tohle mám vymyšlené, pak se budu muset zřejmě soustředit na to, jak vysvětlím Ryanovi, co jsem to vlastně provedla. Zabije mě, budu mít smůlu do konce života. Vlastně ještě déle, bude mě chodit strašit a tak. Achjo, to jsou představy.

Pro jistotu už jsem vylezla z vany a rovnou zaplula do postele, teď mě budou strašit noční můry, už to vidím. Musím brzo vstát a něco vymyslet. Co jsem to za člověka…

-
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ufoun Ufoun | Web | 26. ledna 2011 v 13:24 | Reagovat

Suprovní díl! Jsem zvědavá, jak se to bude celé vyvíjet. Už se moc těším na další díl :)

2 Myy Myy | 26. ledna 2011 v 18:21 | Reagovat

Dobrýý :) Strašně se těším na další kapču :)

3 angel or devil angel or devil | Web | 27. ledna 2011 v 15:41 | Reagovat

ahoj! Na mojom blogu si komentovala moju poviedkua že by si si rada prečítala ďalšiu kapitolu! Týmto ti chcem povedať ža ďalšia kapitola bude  pridaná dnes a možno aj dve! :D

4 Ufoun Ufoun | Web | 28. ledna 2011 v 15:09 | Reagovat

Jo,prostě jenom škola, škola škola... občas mě to šve, kort když mám takovou špatnou náladu a oni mě ve škole týraj :D...

5 Potkanka Potkanka | Web | 28. ledna 2011 v 17:44 | Reagovat

Super...už jsem měla docela strach jak to dopadne :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama