1. Kapitola - Zlo se nevyhýbá ani dětem

16. března 2011 v 21:56 | Werí |  V hudbě je naděje

Říká se, že v životě jen velmi málo mezníků, které dokážou změnit váš život od základů. Od nástupu na vysokou školu, přes svatbu, narození dětí, až po smrt blízkých. To jsou podle lidí ty nejdůležitější okamžiky života. Ty, které ve vás zanechají stopu do konce života. Velice často se udávají v tomto pořadí. Zvláštní že? Smrt by měla být závěrem života, ale málokdy tomu tak bývá. Každý z nás si v životě prožije to, že musí sledovat utrpení svých bližních. A ne jenom jednou, v životě máme spousty lidí, na kterých nám záleží a ti všichni jednou zemřou. Někteří dřív, někteří déle. Záleží jen na Matce Přírodě, kdy se je rozhodne vzít zpět.


Pohledu na trpící lidi by ale měly být ušetřeni ti, kteří nejsou na takové věci připraveni. Malé děti. Které z nich dokáže správně pochopit podstatu smrti. Které z nich pochopí, proč se to děje a co bude dál. My sami to občas nechápeme, tak proč bychom to měli chtít po nich? Oni by neměly řešit starosti dospělých, které na ně tak často přenášíme. Připravujeme je o tu nevinnost a naivitu, kterou dětství provází. Iluze se postupně bortí jako domečky z karet. Má štěstí ten, kterému se bořily postupně. Někomu se zhroutí najednou, stačí, aby zafoukal vítr…

Seděla jsem na ne zrovna nejčistší zemi uprostřed našeho karavanu. Ano, žili jsme v karavanu, bylo to nejlevnější, co se dalo sehnat. V tu dobu mi to bylo jedno, mohlo mi být asi tak šest let. Chodila jsem prvním rokem do veřejné školy. Bylo to zvláštní být najednou jinde, než doma, ale vlastně mi to vyhovovalo. Teď jsem si ale na zemi hrála se svým nejmilejším plyšovým zvířátkem, říkala jsem mu Cherry. Pro všechny ostatní to byl medvídek z plyše, pro mě to byl můj nejlepší přítel. Říkávala jsem mu všechna svá tajemství, nikdy je nikomu neprozradil.

Od hry mě vytrhlo až prásknutí dveří. Otočila jsem k nim zvědavě hlavu. Stála v nich máma s nějakým pánem, ale můj otec to rozhodně nebyl. Tenhle byl o hodně mladší a vyšší. Moc si mě nevšímali, prošli kolem mě a zavřeli se v naší společné ložnici. Nebylo to poprvé, tohle se tu dělo často. Vždycky, když byl táta v práci. Nesnášela jsem to, obvykle jsem se stulila na zem do rohu a zacpávala si rukama uši.

Když se konečně uráčili vylézt, bylo mi řečeno přesně to, co vždycky: "Tatínkovi o tom neříkej, on to ví. Tohle je mezi dospělými úplně normální, není to nic špatného."

Ano, žila jsem s tím, že nevěra je samozřejmá součást života, bylo mi to tak vtloukáno do hlavy. Jako malé dítě jsem tomu samozřejmě věřila a považovala to za samozřejmost. Jak snadno se dá s dítětem manipulovat.

Všichni se mnou tak zacházeli, pohazovali si mě jako kus hadru a smáli se, když jsem po nich všechno papouškovala. Učili mě to tak. Zopakuj, co ti řekli, abys zopakovala. Často jsem sloužila tímto způsobem jako podvečerní zábava. Všichni kolem pili, smáli se a popichovali mě. Já jsem jen trpělivě seděla a dělala všechno, co mi řekli. Neměla jsem na výběr, když se nudili, často po mě házeli nedopalky od cigaret, ještě rozžhavené. Nejednou mi způsobily nepříjemnou spáleninu.

Máma s tím nic nedělala, byla ráda, že se její přátelé baví. Táta také nebyl zrovna výkvět otcovství. Chodil domů opilý a mámu často mlátil. I to jsem v té době brala jako samozřejmost. Bylo mi řečeno, že ženská musí poslouchat, a když neposlouchá, musí být potrestaná.

V dětství jsem měla jen jedinou oporu. Svého dědu, maminčina otce. Chodíval k nám a hrával si se mnou. S mojí mamkou si moc nerozuměl, neschvaloval její výchovu, ale nesměl jí do toho mluvit. Pouze mi občas chodil zpříjemňovat moje dny doma. To on mi tenkrát přinesl moji první kytaru. Vlastně, moji jedinou kytaru. Nikdy jsem se jí nezbavila a doteď na ní hrávám, nikdy bych jí neprodala ani nikomu nedarovala. Je to moje jediná vzpomínka na dědu. Jediná světlá vzpomínka z mého dětství, které se vlastně dětstvím ani nazývat nedalo…

-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Uzavřená Uzavřená | Web | 16. března 2011 v 22:09 | Reagovat

Je to vynikající jako obvykle. Moc se mi líbí první dva odstavce, které jsou úžasně napsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama