10. Kapitola - Mám nebo nemám?

5. března 2011 v 21:53 | Werí |  Život není pohádka
Další den jsem se vzbudila s výbornou náladou. Vlastně jsem si ani nebyla jistá proč. Možná to byla ta hra, kterou jsem se rozhodla s Treyem hrát. Byla jsem si jistá, že i on zná pravidla tohohle "hot&cold" Vlastně jsem se těšila, že alespoň oživím nudné prázdninové dny. Přesto jsem se rozhodla dnešní den strávit doma a dohnat zpoždění ve sledování mých oblíbených anime filmů. Rozvalila jsem se v obýváku na gauč, vzala si do ruky chipsy a začala sledovat. Nedokoukala jsem ani do půlky filmu, když mi zapípal mobil. Čekala jsem, že mi píše máma, abych uklidila, uvařila či udělala nějakou jinou otravnou domácí práce. Proto mě trochu překvapilo, když se mi na displayi objevilo neznámé číslo. Otevřela jsem tedy zvědavě zprávu a prolítla jí zběžně očima. Pobaveně jsem se usmála.

DNESKA V 8, MAM RESERVE :-)

Přesně jsem čekala, že se mi ozve. Čekal zřejmě, že budu snadná kořit a chytnu se okamžitě. Bohužel jsem ho musela zklamat, což mu podrývalo ego a nutilo ho to ke snaze.

A CO Z TOHO BUDU MIT? :-)

DONESU VINO :-)

Chvíli jsem přemýšlela, jestli mám nebo nemám jít. Vidina dalšího večera doma se mi totiž moc nelíbila. Takhle jsem mohla mít alespoň nějakou společnost. Přesto jsem nechtěla vypadat natěšeně, tak moje další sms zněla jen velmi neurčitě - UVIDIME, JESTE SI TO ROZMYSLIM a mobil jsem odložila na stolek. Věděla jsem, že tam za ním půjdu, ale také jsem se rozhodla nechat ho tam nějakou chvíli čekat. Pokud počká, to víno si s ním dám. Pokud ne, tak to bude jeho problém. Znovu mi zapípala odpověď, tak jsem ještě vzala mobil do ruky.

HLAVNE ME NENECH CEKAT :-(

Jen jsem se pobaveně zasmála a samozřejmě mu na to už ani neodpověděla, ať si počká, chlapec. Znovu jsem se spokojeně uložila a dokoukala film. Dobře, potom jsem si pustila ještě jeden, protože jsem měla stále spoustu času. Zbytek dne jsem se jen tak poflakovala po domě a poklidila, aby máma neřádila, až přijde domů. Oblékat jsem se šla až v osm. Říkala jsem přece, že ho nechám nějakou dobu vycukat. Navíc jsem si vzala jen džíny, tričko a mikinu. Vlasy stáhla do culíku a nalíčila se jen decentně. Rozhodně se kvůli němu nebudu fintit, myslel by si pak, bůh ví co.

Nakonec jsem vyrazila. Pomalu jsem se courala přes pláž, byla úžasná noc. Úplně jasná, šla jsem s hlavou obrácenou k nebi. Hledala jsem na obloze známá souhvězdí. Velký vůz a Casiopeu ve tvaru dvojitého W, ta byla moje nejoblíbenější. Pomalu jsem se blížila k molu a všimla si, že tam vážně ještě někdo sedí. Jen jsem se spokojeně usmála, vlastně mi to dost lichotilo, že tam ještě stále sedí a čeká. Házel kamínky do vody a vypadal vcelku zklamaně. Zřejmě už mě ani neočekával, jen se mu nechtělo zvedat. Pomalu jsem k němu došla s rukama v kapsách, "ahoj," usmála jsem se na něj.

Docela překvapeně na mě zvednul hlavu a koutky se mu taky roztáhly do úsměvu, "ahoj, už jsem tě nečekal."

"Něco mě zdrželo," uculila jsem se a posadila se do písku vedle něj, "takže, co je v plánu?"

"Slíbil jsem to víno, ne?" pobaveně se zasmál a vytáhl z batohu víno.

"A skleničky?"

"Na co skleničky, fajnovko? Alkohol se vždycky pije z flašky," uculil se na mě.

"Když to říkáš," trochu jsem se zašklebila.

" Ježiši, ženská, jako by na skleničkách záleželo. No tak dobře," sáhnul do batohu a vážně vytáhl skleničky. Tedy ne na víno, ty by se stejně rozbily, ale něco z pevnějšího skla.

Spokojeně jsem se zakřenila a vzala si od něj tu skleničku, "tak se mi to líbí."

"Myslel jsem, že se ti to nebude líbit, pití z flašky" zasmál se, otevřel láhev a nalil mě i sobě, "tak na co si připijeme?"

Zamyslela jsem se, nakonec jsem pozvedla ruku se skleničkou, "na tenhle večer, nebudeme koukat do budoucnosti."

"Takže ráda žiješ přítomností jo? Takovej přístup se mi líbí, začínáš se mi zamlouvat čím dál víc," zasmál se a ťuknul si se mnou.

"Umím překvapit," uculila jsem se a napila se vína. Dokonce to ani nebylo žádné levné víno, bylo docela dobré. Vlastně celý ten večer byl fajn, víc fajn, než jsem očekávala. Měla jsem si s ním stále co říct a nedostalo se na žádné trapné ticho. Měli jsme podobný pohled na svět, oba dost pokřivený životními zkušenostmi. O těch jsme ovšem nemluvili, ani jeden nechtěl mluvit o tom, co bylo a co nás donutilo k takovému pohledu na život. Popravdě, asi byl dost překvapený z toho, že si takhle rozumíme. Samozřejmě, že mě pozval na rande, protože jsem se mu líbila, ale teď se začínalo zdát, že jsem udělala vcelku dojem.

Když bylo víno dopité, zřejmě mě mírně strhla atmosféra. Jen jsem se o něj pohodlně opřela a dál si s ním povídala. Přitom jsem sledovala vlny, které se lámaly o sloupy mola. Cítila jsem jeho prsty, které mi jemně probíraly vlasy. Nic si nezkoušel, jen mě hladil rukama ve vlasech a mluvil. Na chvíli jsem zavřela oči, stavěly se mi chloupky na rukou. Už dlouho jsem nezažila takovéhle dotyky. Obvykle šlo rovnou přímo o postel a na takovéhle projevy něžnosti jsem nebyla zvyklá. Něco mi ovšem říkalo, že on také ne, pořád jsem měla pocit, že mě chce dostat do postele a pouze zkouší, jak na mě. Musím ovšem uznat, že to byl velmi dobrý přístup, začínala jsem mu tát pod rukama. Uvolnila jsem se a vnímala jeho lehké doteky na kůži. Odhrnul mě něžně rukou vlasy z krku a konečky prstů mi přejel přes holou kůži. Projela mnou vlna příjemných pocitů a chloupky v zátylku se mi postavily. Přesto jsem na něj stále neotáčela hlavu. Brzy jsem na krku ucítila jeho horký dech a měkké rty, které se jen něžně dotkly kůže. Přestávala jsem se bránit tomu, co bych ráda udělala. Natočila jsem hlavu, abych na něj viděla. Upřeně mě sledoval očima a přejel mě rukou přes tvář. Jen na okamžik jsem zaváhala, ale nakonec jsem ho opatrně políbila na rty. Okamžitě mi vyšel vstříc a rukou mi zajel zpět do vlasů. Polibky jsem mu oplácela, ale jen něžně a opatrně. Nechtěla jsem to nechat dojít tak daleko, aby mnou projížděl chtíč. Zařekla jsem se totiž, že se s ním rozhodně nevyspím, že chci, aby to zůstalo v rovině relativné nevinnosti. Ze začátku se pokoušel zajet mi rukou pod triko, ale když jsem mu jí dvakrát vyndala, pochopil a přitáhl si mě k sobě jen za pas blíž a hladil mě po zádech přes triko. Samozřejmě, že na obou stranách šlo jen o touhu po fyzické blízkosti druhého pohlaví, nic jiného v tom nebylo, a tak by to mělo i zůstat. Kluk jako je Trey není pro mě. Nestojím znovu o zlomené srdce, kterého bych se s jistotou dočkala. Tyhle myšlenky mě ale nakonec donutily přestat ho líbat. Jen jsem se lehce odtáhla a podívala se na něj, "budu muset jít."

"Už?" zamumlal a oči mu zářily touhou, viděla jsem jí na něm, ale nechtěla jsem mu dát to, co by tak moc chtěl.
Jen jsem lehce přikývla, "jo, je nejvyšší čas, nebo mě bude mamka hledat a bude naštvaná." Opatrně jsem se vyvlíkla z jeho sevření, postavila se na nohy a oklepala ze sebe písek.

"Doprovodím tě," houknul, uklidil zpátky do batohu skleničky i láhev od vína. Opatrně se postavil, no bylo na něm dokonce vidět, že by rád něco víc, ale nedělal si s tím moc hlavu, jen se pobaveně uculil, "to se rozchodí."
Pobaveně jsem zavrtěla hlavou, "samozřejmě."

Rozešla jsem se pomalu směrem domů, šel vedle mě, ruce v kapsách. Povídal cosi o nějakém koncertu, ale musím přiznat, že jsem ho moc neposlouchala.

"Půjdeš?" najednou se na mě podíval.

Jen jsem na něj hodila mírně zmatený pohled, vůbec sem nevěděla, o čem mluví. Během okamžiku jsem se ovšem probrala a přikývla, "jasně, půjdu."

Chvíli na mě zkoumavě koukal, "vážně?"

"Jasně… na koncert, já koncerty ráda, je tam sranda, většinou…asi."

Rozesmál se, bylo mu jasné, že jsem ho vůbec neposlouchala, "vůbec nevíš, o čem jsem mluvil, co?"

"Ne," neochotně jsem přiznala.

"To je v pohodě," uculil se na mě, "o víkendu půjdeme do Bait Shopu, hm? Bude to fajn."

"Do Baitu? Jasně, dobře… půjdeme, tak jo. Sejdeme se tam?"

"Ne, v osm tě vyzvednu doma, jasný?"

"Dobře, budu s tím počítat," kývla jsem na srozuměnou a najednou se zastavila. Už jsme byli před barákem, ta cestě nějak rychle utekla.

"Tak dobrou noc, a počítej s tím víkendem," uličnicky se na mě zakřenil a vcelku drze znovu přitiskl své rty na ty moje.
Polibek jsem mu oplatila a pak se mírně odtáhla, "tak dobrou noc," usmála jsem se a během chvilky zapadla do baráku. Zmítaly mnou pochybnosti o tom, jestli s ním mám vůbec jít. Jak dlouho dokáže někdo jen tak nevinně randit, aniž by z toho vypustil všechny city? Po čase to vždycky přijde a to já jsem nechtěla dopustit, to jsem nemohla dopustit… to by byla katastrofa.

-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ufounek Ufounek | Web | 6. března 2011 v 10:22 | Reagovat

Skvělá kapitolka, přečetla jsme ji hned dvakrát :D. Vyvíjí se to zajímavě, už se těším na další :).

2 Myy Myy | 6. března 2011 v 17:46 | Reagovat

Wou. Dost dobře se to vyvíjí. Jen tak dál ;) Už se těším na další kapču :))

3 Potkanka Potkanka | Web | 6. března 2011 v 20:58 | Reagovat

Moc pěkné.Líbí se mi jak popisuješ ty jejich intimní chvilky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama