Seznámení přes net? Proč ne?

31. března 2011 v 20:31 | Werí |  Téma týdne
Doba se mění a my s ní. Technika stále postupuje kupředu a snaží se držet krok se zvyšujícím se tempem celého života. Bylo otázkou času, než se lidé začnou seznamovat i jinak, než jenom na diskotékách.

Spousta internetových seznamek a podobných věcí, ale proč? Navolíte si jak chcete partnera starého, jaké má mít oči a jak dlouhé má mít... vlasy samozřejmě :D. Vždyť se vám může ozvat kdokoliv, proč radši nezajdete na nějaké stránky o věcech, které vás zajímají. O vašich koníčcích a podobných věcech? I tam můžete například přes komentáře někoho, kdo má podobné zájmy a rozhodně to nebude tak násilné jako nějaká seznamka. I když přiznávám, že znám pár lidí, kteří si přes seznamku našli partnera. Moje teta měla přítele, který jí bil a podobné věci, pak od něj odešla a měla strach seznamovat se normálně. Našla si jednoho chlápka na inzerát, klaplo jim to, žijí spolu, už mají šestiletého klučíka :)

O hledání své budoucí lásky jsem ovšem ani mluvit nechtěla. Chtěla jsem se zmínit o internetových přátelstvích, s těmi totiž zkušenosti mám. Přiznávám, že všichni přátele, co jsem si takhle našla jsou buď z chatu, RPG her nebo popřípadě tady z blogu. Ovšem samozřejmě to nebylo žádné systematické hledání, prostě sme si psali, měli společné zájmy, rozumněli jsme si, tak jsme si vyměnili ICQ a psali si dál. S někým jsme si přestali mít, co říct, tak to prostě vyšumnělo, ale pár lidí zůstalo.
Přiznávám, že jsem vcelku otevřená i schůzkám s lidmi, které znám z internet. Musím je tedy znát dobře, to je pravda. Žádné, že jsem je jeden měsíc poznala a druhý jsem si s nimi dala spicha, to vážně ne. S každým jsem se znala alespoň rok. Viděla jsem se takhle se třemi kamarádkami z internetu.
S tou první jsme zjistili, že si vlastně nemáme ani moc co říct a už nikdy jsme se neviděli znovu, ale i to byla zkušenost. Člověk pochopil, že ne vždycky si s někým padne do oka i na živo.

S další holčinou jsem se znala hodně, hodně dlouho. Co kecám znala. Stále se znám. Jezdily jsme za sebou poměrně často, my dvě jsme si měli hodně co říct. Tohle cestování trvalo nějaké možná..dva roky? Nejsem si jistá, pak se nám oboum tak trochu roztrhly zájmy a já to tak říkajíc eště k tomu vcelku podělala. Alespoň je vidět, že je to prostě klasické přátelství, s normálními problémy a hádkami. Stále jsme ještě v kontaktu, ale jen tak občas, každá jsme už někde jinde.

A tu třetí, tak tu holčinu znám taky hodně dlouho. Poznaly jsme se na RPG-hře, bavily jsme se spolu a podobně. Pak to na chvíli trochu ustalo, protože na mě vlezlo moje... vybouřený období, který ale naštěstí netrvalo moc dlouho. Potom jsme se nějak znovu začaly bavit a vydrželo nám to dodnes. Příjde mi to až skoro nemožné, že o prázdninách to bude rok od té doby, co jsme se poprvé viděly. Vyrazily jsme do Zoo do Dvora Králové. Bylo to, jako bychom se znaly věčnost, nebylo to ani v nejmenším divné. Měla s sebou svou mladší sestru, asi nikdy nezapomenu na tu její hlášku o papouškovi: "Máma držela a já hledala." (s mamkou zjišťovali, jestli je papoušek kluk nebo holka xD). Pak jsme za sebou začaly jezdit, když byl zrovna čas. Cestu máme minimálně na tři hodinky, takže to bohužel není takový med. Ovšem v dnešní době internetu a mobilů se dá čas trávit i jinak. A v čem je tohle přátelství tak nějak 'jiné?' V tom, že abychom se dokázaly bavit takhle dobře, musíme mít podobné názory a postoj k životu. Samozřejmě jsme každá na jednu stranu úplně jiná, ale máme taky spoustu věcí společných. Jsme tak trochu nepochopené vlastními vrstevníky. Proto, že nepovažujeme za nejlepší víkendový zážitek zpít se do němoty, jsme tak trochu odsuzovány. A koho by bavilo být s lidmi, kteří nechtějí být s vámi? Jsem moc ráda, že jsme se poznaly, protože spřízněnou duší hledá člověk těžce. Člověk by ani neřekl, kolik je kolem vás 'přátel', kteří vám vrazí kudlu do zad hned, jak se k nim otočíte zády. Proto si musíme vážit těch, kteří by to nikdy neudělali... A já si jí vážim. Sama vím, že umím být protivná a rýpavá a kdesi cosi, ale hold to ke mě patří, jiná už zřejmě nebudu. Jsem ráda, že jsem jí poznala a že jsme spolu už prožily všechno možné. Doufám, že eště spoustu dalších věcí prožijeme a za rok nás přece čeká ta Amerika :D

Jinak, Pétí, mám Tě moc ráda a to takovou jaká jsi. Nikdo není dokonalý a ani nemůže bejt, to by byla na světě vážně dost velká nuda. Ať si říká kdo chce, co chce, každej jsme jedinečnej a svůj. Všichni máme špatný i dobrý vlastnosti. A nikomu to nevadí - mě rozhodně ne. Jsem ráda, že Tě mám a nechtěla bych Tě za nikoho vyměnit, protože s kym bych vymýšlela ujetý povídky, tlemila se naprosto nesměšnejm věcem, poslouchala v lese troubit jelena (či co to tenkrát bylo, eště teď mě to děsí :D) nebo ho tahala na atrakci s tím, že 'se moc vysoko nehoupe' :D Moc často se nevidíme, ale těch zážitků máme i tak spousty a doufám, že jich eště spousty bude. Počkej, až o prázdninách vyrazíme stanovat, užijeme si to :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alisa Alisa | Web | 31. března 2011 v 20:46 | Reagovat

Yop, no osobne by som svoj oficiálne Facebook nikomu z internetu nedala (hlavne kvôli anonymite), ale založila som špeciálny, ale ma mailovanie otravuje . :D Inak je fajn, že si si takto ty našla priateľov . :)

2 Lucije Lucije | 1. dubna 2011 v 13:48 | Reagovat

well... myslím, že já a ty sme si toho taky prožily hodně a i když už spolu nejsme v kontaktu 24 hodin denně-7 dní v týdnu, jsem ráda že si alespoň občas napíšeme - víš, že se jako zajímáme pořád co s tou druhou je atd. :) To je podle mě důkaz toho, že tady to velký přátelství bylo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama