Závan budoucnosti

23. března 2011 v 20:26 | Werí |  Názory
Spoustě z nás, kterým začíná dýchat maturita na krk, začínají na mysl přicházet otázky spojené s jeho budoucností. Čeho bychom chtěli v životě dosáhnout? Co je naše vysněné povolání? Je ovšem jen málo z nás, kteří si jsou svou budoucností naprosto jistí. Kteří vědí přesně, co chtějí a jdou si za svým cílem


Když se zeptáte dítěte, čím chce být, až vyroste, obvykle dostanete přímou a přesnou odpověď. Oni ještě vidí svět jinýma očima, plnýma iluzí a snů. Obvykle chtějí být kosmonauty, veterinářy, archeology nebo třeba i popeláři. Nepřemýšlí nad tím z různých úhlů, řeknou přesně to, co v daný moment chtějí a co je zrovna zajímá. Jak moc by byl život jednoduchý, kdybychom se mohli po celou dobu rozhodovat tak spontánně jako děti.

V patnácti přichází střední škola a s ní první krok k výběru své budoucnosti. Kam vlastně jít? Na obchodní akademii? Na zdravotní školu? Na kadeřnici? Přiznejme si to na rovinu, kdo v tomhle věku ví, kterým směrem se chce v životě ubírat? Jen zlomek těch, kteří píchají prstem do papíru se školami v okolí a jdou na tu, na kterou padne los. Neznám moc lidí, kteří by na střední nezalitovali, kam to vlastně vlezli a neuvědomili si, že to vlastně ani dělat nechtějí.

Popravdě, patřím k těm nerozhodným jedincům, kteří mají svoji budoucnost ještě zahalenou v husté mlze. Proto jsem měla vlastně jen jedinou možnost - všeobecné gymnázium. (šla jsem tam sice už z páté třídy, ale to výjde na stejno). Člověk si říká, že bude mít ještě další 4 roky na výběr svojí budoucnosti a doufá, že něco vymyslí a srovná si priority. Další chyba. Na konci druháku zoufale koukáte na výběr ze seminářů do třetího ročníku a vlastně vůbec netušíte, které si máte vybrat. Po chvilce úvahy nějaké vyberete a dál se tím už nezaobíráte. Prostě si je odsedíte, na konci třeťáku vás čeká to samé. Obvykle si zvolíte seminář, který jste měli už v minulém roce a k tomu nějaký navíc, hlavně aby to byla flákárna a nemuseli sme se na to moc učit. První problém pak nastává před maturitou. Z čeho já tu maturitu vlastně chci dělat? Tím samozřejmě musíte zabrousit už i do vysoké školy, které tak předměty byste tam mohli potřebovat.
Najednou se přistihnete, že sedíte u internetu a dumáte a dumáte, kam byste vlastně chtěli jít. Zjišťujete, že školy, které by vás zaujali tématicky, jsou vám na prd, jelikož s nimi neseženete žádnou pořádnou práci.

Čím taková úvaha končí? Odhozením tužky do kouta, navolením pár předmětů a myšlenkou, že to "nějak dopadne". Postupem času si začínáte uvědomovat, že jste naprosto v loji. Poslali ste si pár přihlášek na vysokou, na pár z nich vlastně ani jít nechcete, ale jistota je jistota. Na jednu z nich vás určitě vezmou.

Úspěšně (popřípadě neúspěšně), složíte maturitu a chystáte se na příjmačky na vysokou. Uvědomujete si, že pak už vás nic nečeká. Hned po vysoké pravděpodobně příjde zaměstnání a většina možností je v trapu. Spousta lidí začíná uvažovat nad "gap year", tedy 'volný' rok mezi maturitou a vysokou školou. Myslí na vycestování ze země, zdokonalení jazyků, možná na to, že se jim otevřou nové možnosti do budoucna. Místo přípravy na vysokou si začínají zařizovat pracovní, studijní či jiné pobyty v zahraničí (samozřejmě ne všichni, ale v dnešní době je to dost obvyklé). Mnozí z nich si tím splní svůj sen o vycestování do státu, kam se vždycky chtěli podívat. Někteří se vrátí a dostudují přesně, jak si předsevzali a někteří už se ani nevrátí zpátky... Těžko říct, kdo z nich bude mít lepší a spokojenější budoucnost...

A co se týče mě, jsem jedna z většiny. Netuším ani, z čeho budu maturovat, na jakou vysokou školu jít. Proto mám v plánu právě vycestovat do zahraničí. Kvůli finanční dostupnosti plánuji zvolit Au-pair v USA. Amerika, jó Amerika, můj celoživotní sen. Mám takovou obavu, že kdybych nevycestovala po maturitě, už se tam možná nikdy nepodívám, protože po VŠ už bych musela pravděpodobně nastoupit do práce a začít žít "normální" život. Vidím to jako jedinou příležitost (a finančně zvládnutelnou). Navíc nejen cestovatelskou zkušenost, ale i spoustu životních a jazykových zkušeností, které jsou v dnešní době k nezaplacení.

A co vy? Jak vidíte svoji budoucnost? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tulenatko-o Tulenatko-o | Web | 23. března 2011 v 20:38 | Reagovat

Máš vážně úžasný blog ! Tvůj dess je vážně klidný, nádherný blog =) Budu pravidleným návštěvníkem ! Ty hory, orel..ÚŽASNÝ !

2 Haimi Haimi | Web | 23. března 2011 v 20:45 | Reagovat

Konečně semnou souhlasí i někdo mimo mé SB, díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama