Budoucnost začíná dnes, ne zítra - Prolog

21. srpna 2011 v 16:30 | Werí

Pustila jsem se do další povídky, zřejmě bude trochu akčnější, než ty předchozí (ano vím, že jednu jsem ještě nedopsala, ale uvidíme, jestli se k ní ještě vrátím, možná). Je o dospívání bratrů Matta a Jima Greyových, které rozhodně nebylo jednoduché, protože se museli protloukat životem bez rodičů...


***


Byla právě sobota večer, okna v našem domě byla otevřená dokořán, protože léta v Tennessee bývají poměrně teplá. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco převratného. Něco, co zamíchá kartami našeho osudu.

Ležel jsem na jedné posteli se svým starším bratrem Mattem. Jemu bylo tenkrát deset, mě sotva čtyři. Přiznávám se, že moje vzpomínky na tenhle den jsou dosti mlhavé a obsahují hlavně matné záblesky. Přesto těch pár obrazů, které mi zůstaly, stačí k tomu, abych si dost živě představil, co a jak se tenkrát stalo.

Vzpomínám si na strašnou ránu, která protnula noční ticho a probudila nás. Další obrázek, který zřejmě nikdy nedostanu z hlavy, je pohled na náš obývací pokoj, ze kterého vyšel ten hrozný zvuk. Po žlutě vymalované stěně stékaly kapky krve a o něco výš byla obrovská rudá skvrna. Cítil jsem, jak Matt, který mě v tu chvíli držel za ruku, celý ztuhnul. Sklopil jsem oči o něco níž a uviděl naší mámu. Nebo jsem alespoň předpokládal, že je to ona. Její obličej bych totiž rozhodně nepoznal. Ta rána, která nás vzbudila, byla totiž střela z pistole, kterou si nacpala do pusy a stiskla kohoutek.

Máma měla psychické problémy a rozhodně nebyla vrcholem ctnosti ani obrazem mateřství, ale nikdy neuvěřím, že se nás rozhodla takhle opustit. Zřejmě ji nezajímalo, co s námi bude. Dokonce ani neměla dost citu na to, aby odešla skončit svůj život někam, kde ji tímto způsobem nenajdeme. Náš život už nikdy neměl být takový, jaký byl doteď…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama