4. Kapitola - Změny

2. září 2011 v 21:21 | Werí




Takže, další kapitolka je na světě. Psala jsem ji dneska ve škole - co jiného se tam dá taky dělat, žejo. Zatím si to zřejmě ještě můžu dovolit, ale maturita nám začíná pomalu, ale jistě klepat na dveře - to mě ovšem nebude bránit ve psaní :D







Čas letěl jako splašený. Dny míjely jeden za druhým a já jsem si postupně začínal zvykat, že ve škole nebudu ten nejoblíbenější. Bylo pár lidí, kteří mě brali, pár těch, kteří mě nemohli vystát a pak tu byla Jamie. Pomáhala mi zapojit se do běhu všeho kolem. Nezajímalo ji, že jsem mladší a občas do ní kvůli tomu ostatní rýpou. Matt, ten byl spokojený, že se mě někdo ujal a přestal mi tolik chodit za zády. Byl jsem za to rád - už kvůli němu. Měl i mimo školu dost práce, aby nám mohl dopřát něco lepšího, než jsme měli. Škole se moc nevěnoval, tvrdil, že mu stačí prolézt, což pro něj nebyl vůbec problém - vždycky byl hodně chytrý.

Až později jsem se dozvěděl, že od malička toužil jít na medicínu a pomáhat lidem. Kdyby nebylo shody náhod, které nám zničili život, zřejmě by ji opravdu studoval. Měl spoustu předpokladů na získání stipendia. Teď si to ovšem nemohl dovolit. Neplánoval dokonce ani střední školu - chtěl si v patnácti najít zaměstnání, aby mohl na plno vydělávat a starat se o mě. Ani mě nenapadlo mu to vymlouvat - bylo mi to vlastně jedno, byl to přece jeho život. Tedy alespoň tehdá jsem si myslel, že je to jeho věc. Možná jsem ho měl spíš popostrčit lepším směrem, aby využil svůj potenciál. Býval by z něj byl vážně dobrý doktor. Hlavu na to měl.

První stupeň mi utekl jako voda. Prolézal jsem s průměrnými výsledky, které mi naprosto stačily. Neučil jsem se, měl jsem spoustu mimoškolních aktivit - mezi jednu z nich patřil i prodej trávy, abych si přilepšil k penězům, které jsem dostával od Matta - ten už totiž vydělával. Našel si místo v jednom autoservisu. Hrabat se v autech pro něj byl vcelku koníček, takže ho to moc neotravovalo. Zato já jsem se hodně brzy stal takovým dítětem ulice. Vždy jsem věděl, kam bych měl jít, když jsem něco potřeboval.

Postupem času mě samozřejmě začala zajímat i děvčata. Koukal jsem po nich, nemotorně se snažil navázat rozhovor a pokoušel se flirtovat. Brzy jsem zjistil, že holky mají rády komplimenty a hojně jsem toho využíval. Přesně jsem téměř s žádnou z nich neměl nic bližšího - měl jsem za sebou pouze pár polibků a rozhodně jsem nikdy nebyl zamilovaný. Nelichotil jsem jim proto, abych něčeho dosáhl, ale proto, že jsem vždycky miloval holčičí úsměv a smích. Vždycky jsem byl moc rád, když jsem je mohl potěšit a vidět přitom, jak se roztomile červenají. Nebyl jsem jako ty ostatní burani, kteří dávali náklonnost najevo hlavně násilím a pošťuchováním. Proč taky, nestydím se za to, že holku jsem nikdy v životě neuhodil a taky bych to nikdy neudělal. Na to si jich moc vážím. Vždycky jsem se k nim uměl chovat, a proto jsem u nich měl největší úspěch - to spousta kluků špatně nesla. Ale mě to bylo fuk, mohli si závidět a rýpat jak chtěli, já jsem je prostě ignoroval.

Jen jedna dívka mě moc nezajímala - Jamie. Byla to moje kamarádka takovou dobu, že jsem ji prostě bral jako parťáka do nepohody. Někoho, na koho jsem se mohl vždycky spolehnout, ale nikdy mě nenapadlo dívat se na ni jako na holku.

Jednoho dne, bylo to chvíli po mých třináctých narozeninách, se nám při kšeftu něco zvrtlo. Kluci nás podrazili - vzali si zboží a odmítali zaplatit. Strhla se tam poměrně ostrá výměna názorů. Já s Jamie na jedné straně a kluci z devítky na druhé. První jsem to chtěl vyřešit jen domluvou - nikdy jsem se nerad pral. Uměl jsem to, o tom žádná, ale stojím si za tím, že násilí nic neřeší. Máloco mě dokázalo vytočit tak, abych se pral. V tom jsem byl přesný opak bratra. Matt byl hodně impulzivní, ale bohužel pro něj - nikdy se prát neuměl. Obvykle někoho v amoku jednou praštil a na oplátku dostal nakládačku.

"Koukejte ty prachy navalit," zavrčela Jamie na kluky.

"Nebo co? Copak nám uděláš, Hannigenová?? Ani ty ani ten chcípáček nejste ničeho schopní."

"To by ses divil, Jerry," pokusila se mu vytrhnout z rukou tašku s fetem. To se jim ovšem vůbec nelíbilo, jeden z nich se napřáhl a jednu pořádnou ji ubalil. Ihned se ji spustila krev z nosu i z roztrženého rtu.

Neměl jsem moc času reagovat. Chytil jsem Jamie, aby náhodou nespadla, a pak jsem z kalhot vytáhl pistoli. Měl jsem ke zbraním odpor, ale na tomhle místě a v těchto kšeftech to byla jediná věc, na kterou se dalo spolehnout.

"Řekla, abys navalil prachy, rozuměl jsi, hajzle?" odjistil jsem pojistku a mířil mu zbraní mezi oči. Viděl jsem, jak se jim zorničky rozšířily strachy.

"Neblázni vole, seš fakt cvok," hodili mi okamžitě peníze a bleskově zmizeli. Zajistil jsem rychle zbraň a strčil si ji zpět do kalhot. Chytil jsem znovu pro jistotu Jamie, která stále ještě silně krvácela. "Jsi v pořádku?"

"Jo, děkuju," zamumlala přidušeně.

"Pojď, vezmu tě k nám," ovinul jsem jí ruku kolem pasu a rozešel se k našemu bytu. Nikdo tam nebyl. Matt byl zřejmě u Sam - už nějakou dobu spolu chodili a trávil u ni spoustu času, když zrovna nepracoval. Věděl, že ho doma nepotřebuji, že se začínám osamostatňovat. Jen mi občas dával peníze, abych si mohl kupovat jídlo - o mých kšeftech ze peníze samozřejmě nic nevěděl.

Uložil jsem Jamie na postel a donesl misku s vlažnou vodou. Opatrně jsem jí otřel obličej. Viděl jsem, jak syká bolestí - zřejmě měla ten nos zlomený. Ale nebylo to na první pohled vidět. Očistil jsem ji všechnu krev, kterou na obličeji měla. Teď už to neteklo, měla jen zarudlou kůži.

"Děkuju," zamumlala a přitom na mě koukala těma svýma tmavě modrýma očima.

"Nemáš zač, je to moje vina," pousmál jsem se a strčil ji pramínek blonďatých vlasů za ucho, aby ji nepřekážel v obličeji. "Můžeš tu dneska zůstat, ať takhle nechodíš domů, uvidíme, jak to bude vypadat zítra."

Jen se na mě vděčně usmála a dál na mě koukala, začínala mě trochu znervózňovat - dívala se na mě takovým zvláštním pohledem, který jsem u ní ještě nikdy nezažil. Najednou se nadzvedla na ruce, naklonila se ke mně a zlehka mě políbila…

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Péťa Péťa | Web | 2. září 2011 v 23:29 | Reagovat

Vynikající jako vždy. Tvoje povídky mě vždycky pohltí, a že vím, co bude následovat? =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama