5. Kapitola - Nic není jako dřív

13. září 2011 v 17:14 | Werí


Po delší době vám přináším další díl povídky. Tentokrát je to díl kratší a dost kostrbatý, nějak jsem se jím nemohla prokousat, snad mi to prominete. Budu doufat, že další díly už se mi budou psát lépe.
Jen počítejte s většími rozestupy, protože přecijen..maturita se začíná nebezpečně blížit :)





Zaskočila mě, nic takového jsem od ní nečekal. Párkrát jsem jí polibek oplatil, pak jsem se ale opatrně odtáhl a zvláštně se na ni podíval. Jen se na mě nevinně uculila, "tak dobrou noc, JImmy."

"Dobrou," zamumlal jsem zmateně a zvednul se z postele. Nic jsem nechápal, byl jsem z ní najednou vážně zmatený. Tohle nikdy neudělala ani nikdy nedala najevo, že by ji něco takového napadlo. Jen jsem se uložil na gauč a snažil se usnout, jenže mi teď v hlavě vířilo tolik věcí, které jsem snad neuměl ani identifikovat. Když jsem konečně usnul, zdály se mi děsivé sny - rozhodila mě opravdu hodně. Ji to naopak zřejmě docela pobavilo.

**

Když jsem se ráno vzbudil, už tam nebyla. Nevěděl jsem, co si o tom myslet a vlastně jsem ani nevěděl, jak se k ní chovat, až ji znovu uvidím. Ani jsem nesnídal, vůbec jsem neměl hlad. Místo toho jsem jenom vzal tašku a vyrazil do školy.

Čekala na mě u skříněk a tvářila se jakoby nic. Vesele mě pozdravila - stejně jako každý den. Nedala na sobě znát, že by včera v noci udělala něco neobvyklého. Začínal jsem se ptát sám sebe, jestli jsem si to nakonec vlastně nevymyslel, ale podlitina na tváři Jamie mluvila jasně - včerejší den rozhodně nebyl jen v mojí mysli. Rozhodl jsem se to ovšem neřešit, protože ona nevypadala na to, že by chtěla. Netuším, jestli to nakonec nebyla nějaká její taktika, protože o to víc jsem o ní musel přemýšlet. Postupně jsem se na ni začínal dívat jako na holku - a to jako na moc pěknou holku. Rozhodně byla na škole velice žádaná. Vždycky vypadala trochu jako princezna - roztomilá a něžná, ale jen na povrchu, uvnitř to byla velká bojovnice a to já věděl moc dobře.

Postupně jsem se ji pokoušel dát najevo, že jsem se možná ten večer choval unáhleně a teď už bych zřejmě zareagoval jinak. Ona dělala jako by to vůbec nevnímala - to mě začínalo dohánět k šílenství. Je mi jasné, že přesně o to ji šlo - měla mě přesně tam, kde mě chtěla mít a měla srandu z toho, že jsem ze sebe dělal hlupáka. Přesto to nemyslela zle, nebylo to žádné pošťuchování, kterým by se mi snažila ublížit, to ne. Spíš ji prostě lichotilo, že se tak moc snažím a chtěla si ten pocit trochu prodloužit.

Postupně jsem se ale začínal vzdávat naděje, že by z toho mohlo něco být, takže jsem začínal polevovat. Možná jsem to měl udělat dříve, protože to byl pro Jamie impulz k tomu, aby přestala dělat drahoty. Nechtěla, abych na ni úplně zanevřel.

**

Potkal jsem ji páteční večer v baru (V naší čtvrti nikdo neřešil, jestli do baru chodí jen plnoletí, kdyby to měli policisté hlídat, museli by zavřít každého, na koho by narazili). Měla na sobě krátkou džínovou sukni a modrý topík, který jí ladil k očím. Zlaté vlasy se jí vlnily kolem obličeje a já jsem najednou viděl, jak moc krásná je.

Došla až ke mně, usmál jsem se, "moc ti to…" ani jsem to nedořekl. Položila mi ukazováček na rty, aby mě ztišila. Rozbušilo se mi srdce, to se mi nikdy s holkou nestalo - vždycky to bylo fajn, ale nikdy se mi takhle nezvedl tep a neměl jsem srdce až v krku. Když se ujistila, že už nebudu mluvit, dala mi ruku pryč od úst a prohrábla mi s ní vlasy. Nic jsem nedělal, jen jsem vyčkával, co se bude dít dál - nechával jsem to na ní.

Ani jsem nedutal, když se ke mně lehce sklonila a přiblížila se rty. Krev mi tepala ve spáncích a já byl až skoro zmatený tím nenadálým vodopádem emocí, které se na mě hrnuly ze všech stran. Připadal jsem si vlastně dost směšně. Nechal jsem se takhle rozhodit holkou - ještě k tomu svou nejlepší kamarádkou, jenže co se dá dělat, tomu člověk zřejmě jen tak neporučí…

Přitiskla mírně pootevřené rty na mé - jen jemně, jako by se mě skoro nedotýkala. To mě konečně probralo z jakéhosi snu, ve kterém jsem létal, a donutilo mě to polibek ji oplatit. Ten můj už nebyl tak opatrný a jemný. Konečně jsem měl to, co jsem celou dobu tak moc chtěl a líbilo se mi to.

Ovinul jsem ji ruce lehce kolem pasu a udělal s ní pár kroků stranou přímo na parket. Zrovna hráli nějaký pomalý cajdák, který mně v tento moment naprosto vyhovoval. Pomalu jsme se otáčeli na místě a líbali se. Pak mně položila hlavu na rameno a já ji k sobě přivinul. Poprvé jsem měl děvče takhle v náručí a byl to zvláštní pocit - cítil jsem se zodpovědný za její bezpečí. Oba jsme měli to, co jsme chtěli - co víc jsme si mohli přát. Tímhle okamžikem začal vztah, na který nikdy v životě nezapomenu - na první lásku se přeci nikdy nezapomíná.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 13. září 2011 v 18:46 | Reagovat

Kapitola mi vůbec nepřipadá kostrbatá ;). Je naopak vážně dobrá. Jsem zvědavá, jak se to vyvine dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama