6. Kapitola - Štěstí je pomíjivé

25. září 2011 v 10:59 | Werí
Včera večer jsem dopsala další kapitolku. Stále se mi to zdá takové kostrbaté a nedotažené, ale to se mi zdá téměř vždycky, takže kdo ví, jaké to vlastně je ve skutečnosti :D

Další kapitolka bude zřejmě taková akčnější, tahle se nese spíše v romantickém nádechu :)






Následovaly nejšťastnější dny mého života - zažíval jsem svoji první lásku a užíval jsem si to do sytosti. Nezajímalo mě, že je Jamie o dva roky starší, a ačkoliv si z nás ve škole stále utahovali, bylo nám to jedno. Bál jsem se, že proti Jamie budu vypadat jako děcko, jako nezkušený puberťák, kterým jsem nepochybně byl - na rozdíl od ní.

Všechno jsem musel ovšem trochu přehodnotit při naší první společné noci. Nebylo to po krátké době - pár měsíců jsme jen randili, vodili se za ruce a občas se jen tak, v oblečení, mazlili. Tentokrát to ale bylo jiné - pozvala mě k sobě domů, slíbila mi večeři, film a nějakou tu romantiku. Vlastně jsem se vcelku bál… Co kecám, bál jsem se strašně. Měl jsem strach z toho, že budu nemožný, nebudu vědět, co mám dělat a neskutečně se ztrapním.

Když jsem k ní přišel, byl jsem neskutečně nervózní, potil jsem se a v ruce jsem žmoulal růži, kterou jsem před chvílí koupil v květinářství.

Otevřela mi dveře - vypadala jako princezna, na tváři měla kouzelný úsměv a neskutečně jí to slušelo. Nedokázal jsem pochopit, jak je možné, že si vybrala zrovna mě. Z kuchyně zavanula příjemná vůně připraveného jídla.

"Páni, tady to voní," usmál jsem se na ní a podal ji růži - byla tmavě modrá, téměř ve stejném odstínu, jako šaty, které měla zrovna na sobě. Nebyly to samozřejmě žádné plesovky, ale decentní koktejlky, které by sami o sobě nevypadaly nijak noblesně, ale na ní… na ní tak působily.

"Děkuju," usmála se, vzala si ode mě květinu a usadila nás ke stolu. Snědli jsme večeři, kterou připravila - byla výjimečná kuchařka, já jsem na rozdíl od ní vůbec vařit neuměl.

Musí se jí nechat, že se na mě připravila dokonale. Na stole hořely svíčky, hrála relaxační muzika a mě to uvolňovalo, i když bych to samozřejmě nikdy nepřiznal - kluci přece romantiku nemusí už z principu, že?

Jakmile jsme se přesunuli ke gauči a pustili si film, začala na mě ovšem znovu dopadat nervozita v před zvěstí dalších věcí, ke kterým se rozhodně schylovalo. Dlaně se mi potili a já si připadal jako ten největší blbec na planetě.

Brzy na to se ke mně Jamie přitulila blíž a začala mě zlehka líbat a hladit. Nervozita ze mě poměrně rychle opadla a já začal spolupracovat. Dlouhou dobu jsme se jen mazlili - oba jsme totiž měli strach pokročit na další metu.

Jamie mě překvapovala, byla zdrženlivá a občas nevěděla, co dělat s rukama. Vypadala roztomile a stejně nezkušeně jako já - to mě neskutečně uklidnilo, bylo mi jasné, že tohle je premiéra nás obou a pokud někdo něco zkazí, ten druhý to rozhodně nebude řešit a nemusí se stydět.

Nakonec se z toho vyklubala nejlepší noc mého života. Ne, že by to bylo tak úžasné - dost často to bylo trapné, možná i trochu bolestivé, ale bylo to něco nového. Věděl jsem, že takový pocit už nikdy nebudu moct zažít. Byl to takový důkaz lásky a důvěry - největší, který jsme si mohli dát a myslím, že ani jeden z nás nikdy nezalitoval, že ho dal tomu druhému.
Byli jsme prostě nerozlučná dvojka, trávili jsme spolu téměř každý den a vůbec jsme si nezevšedněli. Vždycky jsem se na ní těšil - o to více, když přestoupila na střední školu a já jsem stále trčel na základce. Bylo docela zvláštní tvrdit, že mám holku středoškolačku, kdo mě neznal, nevěřil by mi to. Dost často chodila ke mě domů, kde nám občas překážel Matty, který se snažil, aby byt nelehl popelem, když byl převážně v mojí režii - bylo mu jasné, že nejsem žádné neviňátko, které nepije, nekouři a podobné věci. Alespoň naivní nebyl, to se mu musí nechat.

Přesto se o mě bál - bál se nechávat mě samotného. K Vánocům se domluvil s Jamie a dali mi pod stromeček veliké překvápko - štěně. Byl to husy, nádherně stavěný, s modrýma očima, po dobrých rodičích. Na první pohled jsem se zamiloval. Začal jsem mu říkat Sam a udělal z něj svého nejvěrnějšího přítele do nepohody. Mohli mi všichni tvrdit, že husky se nedá vychovat, Sammy mě miloval tak, že by pro mě skočil klidně i pod vlak. Stejně tak měl rád Jamie, i když na ni občas přecijen žárlil, protožeže si mě pro sebe dost často zabírala.

***

Jednou jsem takhle ležel se Samem na gauči a sledoval televizi, když se ozval domovní zvonek. Doběhl jsem otevřít dveře v naději, že už přišla Jamie. Byla to ona, ale místo nadšení byl na mé tváři znát spíše vyděšený výraz. Viděl jsem ji, jak je ztěžka opřená o futra rukou. Téměř se kymácela ze strany na stranu, na tváři měla podlitiny a v obličeji téměř nepřítomný výraz. Jen jsem ji rychle chytil kolem pasu a stáhnul na sebe, aby se nepřevážila a nespadla. Snad poprvé v životě jsem se o někoho bál tak strašným způsobem. V hlavě se mi honila spousta věcí, ale ta hlavní byla - kdo to udělal? Navrhoval jsem ji, že zavolám policii, ale posunky mi naznačila, že to nemám dělat.

"Kdo ti to udělal, zlato?" sedl jsem si starostlivě vedle ni, pevně ji obejmul a hladil po rozcuchaných vlasech.
"Neznám je..." zamumlala tiše a zavřela oči.

"Musíš něco vědět, něco ti určitě řekli," naléhal jsem na ni - byl jsem si jistý, že určitě něco vědět musí, tady se přece každý zná a navíc, takovéhle věci nikdo nedělá bez důvodu.

"Já... Jimmy," z očí se ji spustily slzy, když se mě pevně chytla kolem krku. Hladil jsem ji konejšivě po zádech a stále ji opakoval, že to bude dobré, že se nemusí ničeho bát. Přejížděl jsem ji opatrně po ruce, když jsem najednou prsty narazil na nějakou ránu na předloktí. Snažila se mi ruku vycuknout, ale já ji chytil o něco pevněji, abych se mohl podívat. Nebyla to žádná ranka způsobená sebeobranou - byl to znak - svastika. Tu tady používal jeden z gangů, s nimi nebylo radno zahrávat si. Já jsem jim ovšem něco málo dlužil a tohle byl zřejmě způsob, jak mi to připomenout. Zatnul jsem ruku v pěst a ztěžka polkl - nebylo lehké mě naštvat, ale tohle byl jeden ze způsobů, jak se to udělat dá. Násilí na holce, ať už ji znám nebo ne - tohle bylo ovšem umocněné tím, že takovouhle věc udělali Jamie, mojí Jamie.
Pustil jsem ji ruku a zvednul se z gauče.

"Jimmy, prosím, nech to být, nestojí ti to za to," plakala. Ty slzy, ty její slzy mě neskutečně ničily. Přesto jsem ji nedokázal poslechnout. Poprvé v životě jsem se cítil jako Matt - chytal jsem se jednat impulzivně, v návalu vzteku a bylo mi to jedno. Nevšímal jsem jejich slz a proseb, abych to nechal být, nedokázal jsem to. Ta hranice, kterou jsem měl poměrně vysokou, tentokrát přetekla a já jsem byl rozhodnutý se pomstít. Sáhl jsem do stolku vedle gauče a vytáhl z ní zbraň, kterou jsem si tam skovával pro případ nouze. Jen jsem zahlédl vyděšený výraz, který se objevil Jamie na obličeji a Samovy nastražené uši.

Jen jsem se podíval na psa a podrbal ho na hlavě, "zůstaň, hlídej Jamie, nikoho sem nepouštěj, Sammy."

Na znamení souhlasu lehce zavrtěl ocasem a lehl si Jamie přes nohy, aby nemohla zmizet. Moje a její oči se na okamžik střetly - v jejím pohledu jsem dokázal vyčíst všechno - jak strach, zoufalství, tak všechnu tu lásku, kterou ke mě cítila.
"Promiň... vrátím se," zmizel jsem z bytu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Péťa Péťa | Web | 25. září 2011 v 11:23 | Reagovat

Vynikající, moc se mi to líbí. Napínavý, jsem zvědavá, co Jimmy udělá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama