Listopad 2011

Mlha zakrývá naše životy

24. listopadu 2011 v 19:17 | Werí |  Ostatní
Omlouvám se, fotky ze stužkovacího večírku mám bohužel pouze s lidmi, takže v rámci zachování anonymity sem žádné nepřidám. Přesto jsem alespoň z okna pokoje (z okna, protože ležím doma nemocná) vyfotila, jaká u nás padá 'krásná' mlha... mimochodem tahle fotka je focená asi ve 3 odpoledne, žádné ráno. Jakmile tu padne mlha ráno, tak tu obvykle bývá až do večera... navíc zkombinovaná se smogem, takže se úžasně dýchá. Taky u vás bývá poslední dobou takováhle mlha?


Nemáme čas být sami sebou. Máme jen čas být šťastni.

17. listopadu 2011 v 14:44 | Werí |  Diary

Omlouvám se za neaktivitu, ale nějak nevím, co bych přidávala... jak je zima, tak se mi moc nechce jít fotit ven, protože mě tam zebou ručičky :D ale já zkusím něco vymyslet... vynasnažím se. Zítra máme stužkovací večírek, takže rozhodně bude o zábavu postaráno (doufám), pak napíšu, jaké to tam bylo a určitě přidám i nějaké ty fotky.

Blázním snad?

8. listopadu 2011 v 13:15 | Werí |  Diary

Přestávám se považovat za normálního člověka (no ono to s tou normálností nikdy nebylo úplně nejlepší, ale přecijen tam možná něco bylo. :D ) Ale už od včerejška si myslím, že žiju v nějakém jiném světě a rozhodně to není žádný vysněný.
Vážně si nejsem jistá, jaký dojem dělám na lidi kolem sebe, ale zřejmě dost zvláštní. Člověk chce být prostě spokojený, občas to nevyjde, tak mávne rukou, možná to trochu obrečí a jde dál, ale co dokáže člověka opravdu rozhodit? Když po asi tak třech letech poslouchá od někoho, jak moc ho mrzí, že si tenkrát nevšiml, o co přichází. Tak je to normální? To snad nenapadne nikoho… neumím si představit, že bych to po pár letech napsala nějakému bývalému, to bych si radši ukousla prsty i jazyk.
Co je na tom nejhorší? Že nebyl jediný, ozval se mi ještě jeden a taky měl nějaký podobný 'problém'. Asi se někde rozkřikla nějaká fáma, že jsem vyhrála ve sportce, jinak si to vysvětlit vážně neumím. Asi najednou vyzařuju nějaký zvláštní vlny nebo co :D
Ještě se cítili ukřivděně, když jsem je odmítla, co čekali? Přece nebudu sedět na zadku a čekat na to, až si uvědomí, jak jsem pro ně důležitá. To už je jejich problém, měli si to uvědomit dřív…
No snad se to zase uklidní, trochu mě to stresuje, co se to kolem mě děje :D

Dovádění na louce

8. listopadu 2011 v 12:02 | Werí |  Zvířata
Jsou to fotky staré asi 14 dní, ale nějak jsem se neměla k tomu je sem dát :) je na nich border kolie jednoho kluka, prý je papírová - výstavák, ale na to zblízka moc nevypadá :D ale co se dá dělat :)


8. Kapitola - Těžký vězeňský život

3. listopadu 2011 v 14:40 | Werí

Po nějaké době přicházím s další kapitolou povídky. Minule jsme se s Jimmem rozloučili, když nastoupil na výkon trestu za ublížení na zdraví - tento díl líčí jeho život ve vězení. Tak si to užijte :)