9. Kapitola - Rozčarování

15. února 2012 v 19:03 | Werí

Vzpomínáte ještě někdo na tuhle povídku? :D Já našla pokračování dneska v notebooku, ani jsem si nějak nepamatovala, že to někde mám. Na psa
ní jsem totiž nějak zanevřela, ale asi bych zase měla začít, vlastně mě to docela uklidňuje...







Měli mě brzy propouštět, ale přesto jsem tu měl strávit ještě Vánoce. To mě zklamalo asi úplně nejvíc. Těšil jsem se, že na svátky už budu s Jamie a s Mattem, že všechno bude tak, jak má. Místo toho jsem ovšem musel být za mřížemi, v jídelně jsme měli malý opadaný stromek a k večeři jsme dostali jídlo, které se mimořádně dalo pozřít bez toho, aby žaludek protestoval při každém polknutí. Nikdy jsem se ovšem ještě necítil tak hrozně sám jako o těchto Vánocích. V noci jsem poprvé za svůj pobyt tady brečel - tiše a nenápadně, ale potřeboval jsem ze sebe dostat emoce. Nesměli nám sem donést dárky ani přijít na návštěvu. Byla to prostě muka.

Pustili mě 26. 12. a já se nemohl dočkat. Matt na mě čekal před budovou - nasedl jsem vděčně k němu do auta.
"Jamie tu není?"

"Čeká na tebe doma, říkala, že udělá něco dobrýho k jídlu," pousmál se na mě.

"Páni, to bude skvělý," usmál jsem se a spokojeně si opřel hlavu o okýnko. Byla to nádhera zase vidět někoho známého a sedět v něčem tak pohodlném jako bylo auto.

Dorazili jsme do našeho bytu. Téměř jsem vyběhl schody nahorů, jak moc jsem ji chtěl vidět. Stála u linky a po kuchyni se rozléhala příjemná vůně jídla. Dělala krocana, rozhlédl jsem se kolem - pod stromkem byly dárky - počkali na mě s oslavami.

Vděčně jsem přešel k Jamie zezadu a pevně ji obejmul kolem pasu. Jen se usmála, otočila se na mě, dala mi ruce kolem krku a zlehka mě políbila.

"Stýskalo se mi," šeptl jsem ji do ucha a znovu ji políbil.

"To mě taky," usmála se a pustila mě, "nandám jídlo, sedněte si ke stolu."

Tak jsem ji tedy poslechl a sedl si ke stolu - navečeřeli jsme se a rozbalili si dárky. Bohužel jsem si to nedokázal užít - přišlo mi, že se ke mě Jamie chová tak trochu chladně, že se nesnaží mít mě na blízku. Hrozně mě to mrzelo, moc jsem se na ní těšil - zřejmě to nebylo až tak oboustranné.

****

Zbytek svátků proběhl sice v klidu, ale pouze v téměř kamarádském duchu. Jamie se mnou trávila čas, ale už se nechovala tak, jako dřív. Nesnažila se mě držet za ruku, ani moc objímat a líbat. Bál jsem se zeptat proč, prostě jsem to trpěl a doufal, že se něco změní - marně.

Všechno vyšlo najevo už na Silvestra. Jamie se chovala ten den úplně neskutečně roztěkaně a zmateně. Nevydržel jsem to - asi v deset večer jsem ji vytáhl ven z baru, ve kterém jsme slavili.

"Tak o co jde? Prostě mi to řekni, já už to takhle dál nesnesu."

Chvíli se na mě jen dívala, pak lehce vzdychla a sklonila oči - nedokázala se dívat do těch mých.
"Já, vlastně... asi jsem se... zamilovala."

Něco takového jsem nečekal, dost mě to zarazilo a připadal jsem si, jako by mi někdo stáhl hrudník tak, že jsem se nemohl ani nadechnout. "To jako... vážně? Koho?"

"Já jsem tě... nepodvedla. Nejsem s ním, ale tak nějak doufám, že by to... mohlo vyjít víš. Nemůžu za to, je to prostě... silnější, než já. Víš, on je... jinej. Je starší, rozumnější... není to jen...kluk."

"Takže já jsem jen... kluk a to ti... vadí? Aha...chápu," couvnul jsem od ní, neměl jsem chuť slyšet nic dalšího, momentálně jsem měl největší chuť křičet, abych ze sebe dostal všechny pocity, které mě momentálně naprosto dusily. Jen se na mě zoufale koukala a nevěděla, co říct. Věděl jsem, že ji nedělá žádnou radost ubližovat mi, ale tím se nic neměnilo. Když jsem nereagoval na její další otázky, otočila se a odešla zpátky dovnitř.

Opřel jsem se zády o zeď, snažil se to rozdýchat a vůbec si uvědomit, co se vlastně stalo. Stále jsem to nedokázal pochopit - po takové době. Možná jsem byl vážné naivní, když jsem si myslel, že na mě počká, než mě pustí.
Stál jsem tam ještě notnou chvíli, dokud mě nezačala být zima. Neochotně jsem se přesunul zpátky do baru a doufal, že už Jamie nikde nezahlédnu. Jen jsem došel k baru a nechal si nalít dvojitou tequillu, kterou jsem do sebe okamžitě hodil. Potřeboval jsem se dneska alespoň napít, když už na mě zřejmě nečekal žádný silvestrovský polibek.
Nesledoval jsem nic kolem sebe, jen svoji skleničku, kterou jsem nechtěl mít prázdnou. Lidi kolem mě se bavili a slavili a mě to bylo jedno.

Pak si ke mně přisedlo jedno děvče, které jsem znal jen tak od vidění.
"Proč tu sedíš tak sám, co?" zkoumavě se na mě zadívala.

"Vyhovuje mi to, zapíjím Nový rok," ani jsem nezvednul hlavu od skleničky.

"Všimla jsem si... chápu, že tě to docela vzalo. Musí to být strašný, když tvoje holka balí staršího bratra."

Zvedl jsem na ni hlavu, tím mě totiž hodně zaujala. Nechápavě jsem se na ní zadíval, "jak jako... staršího bratra?"

"Copak sis nevšiml?" kývla hlavou směrem ke druhému konci místnosti. Otočil jsem tam tedy hlavu. Viděl jsem Jamie nakloněnou k Mattovi, nic spolu nedělali, ale přesto jsem poznával ten koketní pohled, kterým se na něj dívala. Tohle bylo ještě mnohem horší, než cokoliv jiného. Jen jsem stiskl ruce v pěst a zhluboka se nadechl. Najednou jsem se cítil, jako by mě zradili - oba dva.

Nechtěl jsem ovšem udělat nic impulzivního, tak jsem si prostě dal dalšího panáka a po něm ještě jednoho. Přitom jsem flirtoval s tou černovláskou vedle mě. Nakonec jsem s ní skončil kdesi v prázdném pokoji. To mi nebylo vůbec podobné, ale já potřeboval nějakým způsobem vypnout a tohle se jevilo jako nejlepší nápad, který jsem mohl mít. Místo úlevy mi ovšem bylo zle - bylo mi zle z toho, co jsem udělal.

Celý zbytek večera jsem přemýšlel. Přemýšlel jsem nad tím, co budu dělat, až jsem nakonec došel k jedinému přijatelnému řešení…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emily•Charlotte Emily•Charlotte | Web | 28. dubna 2012 v 21:10 | Reagovat

Pěkné! :)
Chtěla jsem se zeptat, jestli bys nepokračovala v povídce o Merlinovi? Je to skvělé, prosíím! :D Kdyby jsi měla zájem, taky píšeme povídku o kouzelníkovi Merlinovi. :) Tak se když tak podívej. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama