Diary

Psík

13. srpna 2012 v 11:38 | Werí
Tak, naše psí smečka se zítra rozroste o nového člena, takže budu do konce prázdnin zřejmě zabavená až až... ale vás aspoň bude čekat nějaká ta nová zásoba foteček roztomilého štěňátka. Zítra nebo pozítří se ozvu s bližší informací - až budeme mít toho raubíře doma a budeme vědět, co to bude za kvítko :)
Jen přikládám fotografii od chovatelky

Vysoké školy

29. června 2012 v 14:30 | Werí

Takže, abych splnila, co jsem jsem slíbila. Hlavním tématem tohoto článku budou vysoké školy.

Podávala jsem si celkem 5 přihlášek - VŠCHT - chemie a toxikologie životního prostředí, FHS - fakulta humanitních studií při KU, PřF - přírodovědecká fakulta KU - obor chemie životního prostředí a na ČZU - česká zemědělská univerzita, kde jsem měla dvě přihlášky: Chovatelství a Speciální chovy.
První ze všeho přišly výsledky z VŠCHT, kde brali podle průměru, takže mě vzali.
Další jsem dělala příjmačky na FHS, což byl talentový překlad psychologického textu do češtiny. Tam jsem se dostala taky...sice mě moc nepotěšil výsledek 20 bodů z 28, ale přijali mě.
Pak následovala PřF, kde se dělaly testy studijních předpokladů (vlastně takové IQ testy na logiku, paměť a numerické myšlení). Z těch jsem měla snad nejhorší pocit a přesto dopadly prakticky nejlépe ... 72 bodů ze 100. Na celém oboru chemie jsem byla s tímto výsledkem 10. asi ze 185 lidí, kteří konali zkoušku. To mě pozvedlo sebevědomí.
A nakonec moje cesty mířily na zemědělku. Před příjmačkami jsem se klepala, jak blázen, protože tohle byla moje vysněná škola a já se vážně chtěla moc dostat. Nakonec se žádné příjmačky nekonaly, protože když ke mě došel pán kvůli kontrole maturitního vysvědčení přijali mě podle průměru z maturitní zkoušky na oba obory. Tím se mi neuvěřitelně ulevilo a jela jsem vesele domů.

Pak už mi zbývalo jen to rozhodnout se, kam moje cesty budou směřovat. Věděla jsem, že chci na zemědělku, ale váhala jsem mězi obory. Jeden je teoretický a druhý praktický. Rozdíl je v tom, že po teoretickém se dá jít hned na magisterské, ale při praktickém se musí dělat roční vyrovnávací studium. Když jsem ovšem v teoretickém studiu zahlédla hned první semestr aplikovanou matematiku, bylo to jasné :D nenechám se vyhodit hned první semestr kvůli matice :D ...takže moje cesty budou směřovat na Speciální chovy :)))

1. Prosinec - adventní kalendář

1. prosince 2011 v 22:07 | Werí
Tak a máme tu 1. prosinec. To znamená, že Vánoce už klepou na dveře, těšíte se nebo máte jako já hrůzu z toho, že na dárky nemáte peníze? :)
Jako každý rok jsem si i letos pořídila adventní kalendář (kupuji si ho sama, je to prostě taková moje tradice mít ho doma :D) . Tentokrát jsem ale sáhla do jiného soudku. Místo čokolád je v každém okénku jiný čaj :) Dneska jsem měla svůj první a byl opravdu výborný, pochutnala jsem si :)
A co vy? Taky pořizujete každoročně adventní kalendář?

(omlouvám se za nekvalitu fotek, ale fotila jsem je až teď, takže o ideálním osvětlení jsem si mohla nechat jen zdát :D)

Nemáme čas být sami sebou. Máme jen čas být šťastni.

17. listopadu 2011 v 14:44 | Werí

Omlouvám se za neaktivitu, ale nějak nevím, co bych přidávala... jak je zima, tak se mi moc nechce jít fotit ven, protože mě tam zebou ručičky :D ale já zkusím něco vymyslet... vynasnažím se. Zítra máme stužkovací večírek, takže rozhodně bude o zábavu postaráno (doufám), pak napíšu, jaké to tam bylo a určitě přidám i nějaké ty fotky.

Blázním snad?

8. listopadu 2011 v 13:15 | Werí

Přestávám se považovat za normálního člověka (no ono to s tou normálností nikdy nebylo úplně nejlepší, ale přecijen tam možná něco bylo. :D ) Ale už od včerejška si myslím, že žiju v nějakém jiném světě a rozhodně to není žádný vysněný.
Vážně si nejsem jistá, jaký dojem dělám na lidi kolem sebe, ale zřejmě dost zvláštní. Člověk chce být prostě spokojený, občas to nevyjde, tak mávne rukou, možná to trochu obrečí a jde dál, ale co dokáže člověka opravdu rozhodit? Když po asi tak třech letech poslouchá od někoho, jak moc ho mrzí, že si tenkrát nevšiml, o co přichází. Tak je to normální? To snad nenapadne nikoho… neumím si představit, že bych to po pár letech napsala nějakému bývalému, to bych si radši ukousla prsty i jazyk.
Co je na tom nejhorší? Že nebyl jediný, ozval se mi ještě jeden a taky měl nějaký podobný 'problém'. Asi se někde rozkřikla nějaká fáma, že jsem vyhrála ve sportce, jinak si to vysvětlit vážně neumím. Asi najednou vyzařuju nějaký zvláštní vlny nebo co :D
Ještě se cítili ukřivděně, když jsem je odmítla, co čekali? Přece nebudu sedět na zadku a čekat na to, až si uvědomí, jak jsem pro ně důležitá. To už je jejich problém, měli si to uvědomit dřív…
No snad se to zase uklidní, trochu mě to stresuje, co se to kolem mě děje :D

...výlev...

25. září 2011 v 18:59 | Werí

"Kdybych mohl Bohu položit jedinou otázku,
zeptal bych se: Proč já? Proč zrovna já?"

Jo, přesně takové mám teď pocity. Furt přemýšlm nad tím, jestli jsem tak špatný člověk, že se musí všechno akorát bortit. Od února, co je máma doma a pořád se ji všechno zhoršuje, to se mnou jde měsíc od měsíce z kopce - přestávám to zvládat. Sleduju, jak se pořád přidávají jiné problémy, jak se ztrácí před očima a přitom nemám ke komu utéct. Mám člověka, kterému se můžu svěřit, ale nemůžu za ním utéct a vybrečet se, nemůžu ho obejmout - jsem na to tak hrozně sama.
V tátovi hledat oporu nemůžu, nikdy jsme se nemuseli a tohle nás možná spíš ještě víc rozdělilo, než spojilo. Doteď jsem pořád mohla mluvit s mámou, i když jsem o ní měla strach, ale jak se všechno zhoršuje, nedá se bavit ani s ní. Poslední dobou pořád jen křičí a nadává a já se tak moc držím, abych ji to neoplácela... pořád si říkám: "Co kdyby to bylo naposled, co s ní mluvím, nemůžu na ní být taková." tak se radši stáhnu k sobě do pokoje a snažím se nebrečet.
Přerůstá mi to přes hlavu, nikdy v životě jsem nebyla pesimistický člověk, ale teď tak nějak ztrácím veškerý smysl života. Příjdu si, že už mám tak málo, pro co bych žila. Žiju pořád jen ve strachu, že příjdu ze školy nebo se vzbudím a zjistím, že něco je špatně... že už to nikdy nebude jako dřív. Nejhorší je ta nevědomost, že nikdo neví, co s mámou je, že nevím, jestli umře nebo se uzdraví... všechno se to na mě valí ze všech stran a já už to přetávám zvládat.... držela jsem se docela statečně tolik měsíců, ale už to na mě prostě dopadá a úplně neskutečným způsobem. Jako teď jsem se snad nikdy v životě necítila, nevidím před sebou nic, na co se můžu těšit, žádná motivace do života... Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem silná, že mě jen tak něco nerozhodí, ale tohle je zřejmě i nad moje síly... už vážně nevím, co mám dělat, aby to bylo lepší...

Tohle není žádný článek na informace nebo... na cokoliv jiného. Prostě jsem se potřebovala vypsat, vypsat ze sebe to, co mě tak moc ničí a co přestávám zvládat. Pořád doufám,ž e se něco stane a bude to lepší, ale kdo ví...

Grilovačka

20. září 2011 v 15:28 | Werí
Tento víkend můžu opravdu považovat za vydařený - byla jsem u kamarádky a v sobotu jsme grilovali u kámoše na zahradě. Snědli jsme alespoň kilo masa, vypili nějaké to šampáňo, pivo a víno, samozřejmě si pokecali, zablbli, vyfotili pár šílených fotek, na které budeme určitě jednou rádi koukat :D

Musím říct, že takhle pohodový a skvělý víkend jsem už hodně dlouho nezažila. Člověk si po dlouhé době příjde, že vážně někam patří a že si život dostatečně užívá - že to není jen samá práce a shánění peněz, ale občas i zábava.

Rozhodně se těším, až si něco takového znovu zopakujeme - zřejmě na maturitním plese P. v listopadu - jsem na to vážně zvědavá, ale dost se těším. Alespoň opět vypadnu z domu, poslední dobou to tu začíná být vážně na draka. Být tu zavřená pořád, tak se asi brzy zblázním - ještě že mám doma Abby, sice mě někdy štve, ale člověk si může postěžovat :)

Přikládám jednu fotečku ohně, co jsem vyfotila. Přišla mi zajímavá - oheň mám strašně ráda, vážně mě uklidňuje. Člověk se zadívá do ohně a přestane myslet na okolní svět :)

And that was when I realised that I'm not a child anymore

4. září 2011 v 11:53 | Werí



K tomuhle článku se chystám už od doby, kdy byla premiéra druhé části Reklivie smrti, takže hodně dlouho.

Proč se mi do článku nechtělo? Protože to bude znamenat definitivní konec - konec celého mého dětství, které ztělesňoval právě Harry Potter...








Škola volá

3. září 2011 v 12:15 | Werí

A je to tu - další školní rok. Prázdninám už bohužel odzvonilo a já postoupila do posledního ročníku střední školy - do oktávy. Čeká mě stužkování, maturitní ples a nakonec i samotná maturita.
Né, že by mě to neděsilo :D

(mimochodem, to je náš rozvrh :D)





Jsem oficiálně řidič :)

7. června 2011 v 16:23 | Werí
Takže, já vím, že jsem dlouho nepsala, bylo toho nějak hodně, takže jsem se soustředila na to. Jinak, od 31.5. jsem oficiálně řidič :)
Ano, přiznávám, že až na podruhé, ale dle mého dost nezaslouženě, protože ty první jízdy byly dost sporné. Měli tam kvůli mě konflikt instruktor s komisařem, ale nakonec samozřejmě musel instruktor ustoupit, i když žbrblal. Takže jsem si jízdy zopakovala a na podruhé už to bylo bez problémů.
Co se týče testů, ty jsem měla na sto procent a konstrukce taky bez problémů, takže jen ty hloupé jízdy, za které jsem si musela znovu zaplatit.
Instruktor mě po nezdařilých závěrečkách uklidňoval, že to je hold statistika, že některý lidi prostě vylejt musej, aby za to dostali bonusy, takže jsem se uklidňovala, že to nebylo mou nemožností. Druhé závěrečky byly navíc o poznání uvolněnější, instruktor se bavil s komisařem, komisař se mnou, všechno bylo v pohodě né jako při prvních kdy panovala dusno a nikdo nic neříkal.
Ovšem při druhých jsem měla štěstí i neštěstí - neštěstí že jsem musela dvakrát projíždět zúženým prostorem (postavil se mi tam náklaďák, takže to bylo opravdu o zrcátko, to jsem byla vyklepaná, abyh ho neutrhla :D), ale potom pro změnu někdo volal komisaři, že musí někam na úřad, tak jsem ho tam odvezla - on si odskočil asi na čtvrt hodiny, pak se vrátil, nasedl do auta, prohlásil, že musí ještě na testy, takže jsem ho už odvezla k autoškole - žádné otáčení, žádné parkování - bleskově mi vypsal papíry a poslal mě pryč :D
Toť moje zkušenosti s autoškolou. V pátek nebo v pondělí budu konečně v ruce držet tu kartičku, pro kterou jsem obětovala tolik peněz a času a budu konečně moct sednout do auta bez toho aby mi někdo říkal - zatoč do prava, zatoč do leva :D

Spojka - brzda - plyn

12. dubna 2011 v 18:49 | Werí




Ano, tohle jsou moje věcičky na tu 'úžasnou' věc, která se nazývá autoškola. Dvě učebnice - jedna na pravidla a podobné blbosti, druhá na konstrukce, zdravovědu a tak. Navíc sešítek, který jsme dostali (vyrobený v Náchodě :D), tužtička á Průkaz žadatele o řidičské oprávnění. Prostě sranda :D

Dvakrát týdně máme dvouhodinovku teorie, která mě tak trochu zabíjí, ale zase se nemusím učit doma z učebnic, protože máme výborného lektora.
Dneska jsme měli zdravovědu, fuj, doufám, že jí nikdy nebudu potřebovat v praxi, protože jsem zmatkář.

Navíc jsem měla dneska čtvrtou jízdu, z toho třetí v autě (jedna byla totiž na trenažéru - pitomá to věc, s autem nemá nic společného) a už jsem kroužila sem a tam po našem městě. Jednosměrky, křižovatky, jízda v jízdních pruzíh - prostě sranda. Až na to, že si pořád pletu, kdy k té brzdě tu spojku zmáčknout musím a kdy naopak nesmím. Kdy se brzda pouštět musí a kdy se pouštět nesmí. No, na to snad ještě příjdu, alespoň doufám. Ještě k tomu naprosto 'úžasné počasí'. Jednou zapínám potkávací světla, k tomu stěrače, ty pak pro změnu vypínám, abych si mohla stáhnout stínítko, protože začalo pražit slunce. Tohle jsem mimochodem během jízdy, která trvá hodinu a půl, zopakovala minimálně 4x, vážně paráda, z toho počasí ze zblázním.
Každopádně, mám za sebou čtyři jízdy, v pátek mám pátou - musí jich být čtrnáct. Začínám si uvědomovat, že to do závěreček vlastně nebude vůbec tak dlouho trvat a já budu sedět v autě s komisařem - naprosto vyklepaná a nebudu si moct vzpomenout ani na to, který z pedálů je brzda a který plyn (ano, dneska se mi to jednou taky povedlo splést...ale měla jsem zašlápnutou spojku, takže mi auto jen řvalo :D)
Bylo mi řečeno, že mám nohu jako po obrně, protože šlapu málo na plyn, pak taky, že jsem až přehnaně zodpovědné děvče, že jezdím až moc podle předpisů :D...pak se mi povedlo dvakrát objet kruhák, páč jsem nevěděla, kde z něj mám vyjet :D... a navíc na konci jízdy se po mě chtělo, abych zaparkovala paralelně. Prý: "Ty jsi eště paralelně neparkovala, co?" ...moje odpověď byla naprosto vyděšená a stylu: "Já sem eště vůbec neparkovala." ...a on me s ležérním "to nevadí" nechal zacouvat do kolony :D...no, naštěstí s jeho pomocí jsme neurvali zrcátko ani nesedřeli lak, takže mise byla jakž takž úspěšná.
Každopádně doufám, že další jízdy už to bude jen lepší, jinak se zblázním :D

Bože, bože

10. dubna 2011 v 12:05 | Werí
Omlouvám se, že vůbec nepíšu, ale nějak není čas a když náhodou je, tak není moc nálada. Pořád lítám akoráš škola-autoškola a doma učení na jedno nebo na druhé, takže mě to dost vyčerpává.
S další kapitolou povídky jsem ještě nezačala, nějak si nevím rady, ale zkusím se na to dneska podívat (než si sednu k učení :D)
No, mimochodem, víte jak jsem si přinesla novou kytaru? Určitě... tak už mám jinou. Tatínek mi totiž oznámil, že na tamtu hrát nebude, že má nylonky a že to mu prostě vadí, že ji mám jít vyměnit. No tak jsem tedy poslušně šla, protože potřebuji, aby mě na ní aspoň něco ukázal. Nehledě na to, že ty kovové strunky mě řežou do rukou ještě tak milionkrát víc, než ty nylonky :D
Ale zase je hezčí, není to taková ta tuctová dožluta kytara :) Vyfotila jsem ji, ale fotka není nic moc, je to s bleskem, protože jinak není dobře vidět ta barva a navíc ta kytara je strašně nablýskaná a odráží se v ní všechno, co je kolem :D


Pirát silnic

26. března 2011 v 19:36 | Werí
Ne, nejde o stížnost na neukázněné a neohleduplné řidiče, chci se zmínit o sobě :D

Už 14 dní navštěvuji autoškolu, v pondělí mám naplánovanou první jízdu. Jelikož jsem nechtěla být jako to největší kopyto, požádala jsem dědu, jestli by mi neukázal alespoň základní věci.

Vzal mě do starého JZD, kde jsem se učila rozjíždět, řadit a pořádně zatáčet, to vám byla sranda :D. Při pokusu rozjet se mi to stále chcípalo, až jsem se začínala vážně vztekat a nadávala jsem, že za to může auto :D. Je pravda, že je to stará felicie, která má najetých tisíce kilometrů. Pedály jsou rozkvedlané, řadící páka si tam lítá jak na provázku, auto je omlácené a poslepované. Alespoň sem se nebála, že ho někde otluču, stejně by to na něm nebylo vidět :D

Když jsem jela z kopce a děda mi řikal, že musim zmáčknout spojku, zařadit, pustit spojku, přibrzdit, přitom točit volantem a ještě sledovat i zrcátka, málem sem to narvala do sloupu. Vážně jsem to všechno najednou nestíhala :D Naštěstí děda byl připravený a držel si hezky ruční brzdu, aby mohl vklidu zastavit. Přesto mě v tu chvíli jímala hrůza :D.

Jakmile už jsem zvládala zatáčení, jakžtakž řazení a přidávání ubírání rychlosti, oznámil mi, že vyrazíme i na silnici. Že po vesnicích policisté nejezdí, takže nebude problém. No, samozřejmě jsem z toho nebyla nadšená. Když jelo proti mě nebo za mnou auto, téměř mi vibrovaly ruce :D

Třešničkou na dortu bylo, když mi ve vesnici pod auto vlezla mimo přechod nějaká ženská. Díky bohu, že sem stihla zareagovat dokonce dřív, než děda, přišlápnout spojku a brzdu (dokonce mi ani nechcíplo auto, heč :D). Měla jsem ale chuť vylízt a tý ženský nafackovat, to mi věřte :D

Jelikož ještě k tomu pršelo, vážně už jsem toho měla plné zuby. Když jsme se blížili ke Břehům (vesnice téměř u našeho města), už jsem zastavila auto na krajnici a přenechala řízení dědovi, tam už bych si to vážně neriskla.

Abych ale zhodnotila moji premiéru za volantem - auto jsem nenabourala, nikoho jsem nepřejela, neporušila jsem předpisy (až na ten drobný detail, že jsem řídila bez řidičáku :D) a všichni jsme přežili, takže to rozhodně považuji za úspěch. Zítra ráno prý ještě jednou autíčko vyvětráme, abych si to osvěžila a v pondělí už hurá do ulic s instruktorem, doufám, že mě to půjde alespoň stejně dobře. Kdyby se tu náhodou vyskytl někdo z Přelouče, dávejte si prosím na silnicích pozor :DD

Nespím, pomoc!

13. března 2011 v 4:53 | Werí
Tak tohle se mi už dlouho nestalo. Co tu v tuhle dobu dělám? Nemůžu spát. Odedvou se převaluji v posteli a nemůžu zabrat a to jsem byla strašně utahaná. Piju tu horký mlíko, prý pomáhá na usnutí, ale efekt moc nevidím. Otevřela sem si okno, abych nespala ve vydýchaném, stejně nic. Achjo, já budu dneska tak grogy a to mám spoustu učení, ale co se dá dělat. tomuhle poručit neumím. Možná to bude tím energy, co jsem vypila, ale ten na mě obvykle takhle nepůsobí, spíš mám prostě blbej den. Občas se mi to stává, že nemůžu spát, ale nejhorší to je, když musím druhý den do školy. Achjo, dělá se mi zle z té spousty letopočtů, co se budu muset dneska naučit, a ještě k tomu matiku. Pomoc :(
Jdu si pustit nějaký film, třeba mi to pomůže usnout, i když tomu moc nevěřím, připadám si jako rybička.. Myslela jsem, že za to může úplněk, obvykle kolem něj špatně spím, ale ten je vcelku daleko. Mamka taky nespí, sleduje v obýváku doktora House, co sem jí vypálila :D tak já nevím, nevím, co mám dělat... pomozte mi :D

P.S. Ty skurvený ptáci už zas řvou, ať si řiká kdo chce, co chce, ale tohle není zpěv :D

Těžké časy

9. února 2011 v 14:50 | Werí
Ano, ano... je to tak. Nevím jestli pro vás, ale pro mě rozhodně jsou. Stále nepředstavitelně válčím se svým zdravím. Prý mám hypermobilní páteř...pfm. Bylo mi řečeno, že se to nemá rádo s astmatem a tak se navzájem zhoršují, sranda prostě. Mám napsané rehabilitace, které by mi měly ulevit... jistě, to by bylo fajn, kdybych se tam ovšem vůbec dostala. Nejbližší volné termíny jsou až v březnu a já denně trpím bolestmi hlavy, které by rehabilitace měly omezit. Z toho vyplývá, že ještě tak měsíc trpět budu.
Navíc se vůbec nemůžu dostat zpět do učení. Příjdu si úplně dutá a neschopná se vůbec učit. Takže jedno z mých nových předsevzetí je znovu se vrátit k učení, jako tomu bylo v prvním pololetí.
A tak něco na odlehčení, minulý víkend jsem byla u Péti. Od čtvrtka do neděle. Myslím, že jsme si to vážně užily - v sobotu jsme byly na jednom maturitním plese, docela jsem se bavila, až na pár drobných astmatických příhod, ale to se vstřebalo :D Bohužel nejsme děti štěstěny a v tombole jsme nevyhrály, ale alespoň jsme získaly cenu útěchy - slivovici a med (dal nám to nějaký kluk, nechtěl se s tím tahat :D )
Takže víkend se vyvedl, ale tenhle týden mám strašná ta záda, takže dost trpím. Nejspíš za to může ještě nachlazení, které mi zhoržuje ty bolesti hlavy. Takže mám v plánu zůstat doma a vyležet se z toho...snad mi to trochu uleví.
Další část povídky jsem jinak ještě ani nezačala psát, to zírání do wordu mi na hlavu moc nepomáhá, takže se dílek nejspíše zpozdí, ale nedokážu odhadnout, kdy by tak mohl být...

Vysvědčení

31. ledna 2011 v 17:03 | Werí

První pololetí školy je úspěšně za námi. Kdo by to byl řekl, že to tak rychle uteče. Najednou už máme únor a rozdává se pololetní vysvědčení. To moje dopadlo vcelku dobře, nemůžu říct, že bych nebyla spokojená. Je to po hodně dlouhé době, kdy nemám na vysvědčení žádnou trojku a jsem na sebe hrdá. Pořád ale mám co zlepšovat, protože tři dvojky jsou tam naprosto zbytečné. Narozdíl od toho, ale další dvě dvojky už byly dosti o fous (Matematika a fyziky, na Matfyz prostě zřejmě nepůjdu :D), ale pořád si myslím, že na třeťák je to vcelku ucházející. Přesto jsem na sebe naštvaná, protože mi uteklo vyznamenání o pouhé dvě dvojky, no koho by to nenaštvalo že. O dvě naprosto zbytečné dvojky. Každopádně, teď už s tím nic neudělám, musím se s tím smířit, co mi jiného zbývá. Na další pololetí chci vážně zamakat, protože bych si ráda dokázala, že na to blbé vyznamenání prostě mám. Navíc příští rok už mě čeká maturita, ze které se mi začíná dělat kopřivka. Nejsem si jistá, jestli budu schopná vůbec odmaturovat, protože se ve většině předmětů neučíme zrovna nejpotřebnější věci. Obvykle se učíme věci, které baví kantory a to, co je nebaví, je vlastně už tak trochu přebytečná věc. Mým plánem je maturovat z biologie, ale my sme naprosto přeskočili savce a ptáky a rovnou se vrhly na antropoligii, kterou ovšem bereme na daleko vyšší úrovni, než je maturitní norma. Připadám si vážně jak na medicíně a ztrácím z toho vážně nervy. Jediný předmět, kde se na maturitu připravujeme tak, jak máme, je zřejmě angličtina. Děláme poslechy, konverzace, čtení... začínáme už probírat nějaké ty reálie, potřebné k ústní zkoušce. Jen mě děsí ta třetí státní zkouška a to výběr Matematika/ZSV/IVT... co si z toho mám asi tak kruci vybrat? ZSV mi bude na nic, matematiku neovládám a IVT mě k smrti nudí, takže si příjdu dost vkocích a zoufalá, jenže co nadělám.
Mimochodem, víte co nám od tohoto roku zavedli? Dostali jsme na zadní stranu vysvědčení dotazník :D...ano, vážně dotazník, přikládám pod perex fotografii, snad to bude k přečtení, popřípadě dejte zobrazit obrázek a můžete si počíst. Vážně mě to pobavilo :D
Tak a jakpak dopadlo vaše vysvědčení?

Unavená....

29. ledna 2011 v 22:40 | Werí
Já vám vůbec nevím, čím to je, ale poslední dobou jsem pořád unavená. Nepíšu ani sem, protože pomalu nemám čas napsat další část povídky nebo něco nakreslit. Zvláštní je, že si vážně neuvědomuju, jak je to možné... Měla jsem teď dost doktorů, možná proto. Dvouhodinnové čekání v čekárně dva dny po sobě dokáže vážně unavit a protivní doktoři ještě víc a to vůbec nemluvím o uřvaných dětech, kterých je plná čekárna.
Mimochodem na ortopedii mi řekli, že mám hypermobilní krční páteř - zvláštní to věc :D... dostala sem límec na doma...zrovna ho mám na sobě, protože jsem dělala domácí práci a od toho mě vždycky hrozně bolí záda. Ale i přes límec jsem se nevyhnula šílené třeštivé bolesti hlavy, už vážn+ nevím, co s tím dělat. Příjde mi, že umírám, hrůza...
A teď něco z radostnějšího soudku. V pondělí je vysvědčení (ne, to ještě není ta radostná věc), ale po vysvědčení přicházejí pololetní prázdniny - sice jen jeden den, ale i to se cení. Mám v plánu jet ke kamarádce, půjdeme na ples, takže jsem na to zvědavá. Konečně se snad trochu odreaguji od školy. Už jsem vám říkala, že většiná mých spolužáků je banda imbecilů? Ne? Tak teď už to víte. Velkou část času, kterou tam trávím, mám chuť vzít do ruky cokoliv, co je poblíž a umlátit je. Občas se vážně nedivím šílencům, kteří přinesly do školy zbraň a postříleli spolužáky - i já mám občas chuť něco takového udělat.... občas si tam totiž vážně příjdu jak ve zvláštní škole, až se mi tomu nechce věřit. Občas si říkám, jestli jsem divná já nebo oni... pak uklidním sama sebe a řeknu si, že rozhodně ONI :D

Ať už to skončí!

14. ledna 2011 v 14:30 | Werí
..

Už toho všeho mám tak akorát dost... už nikdy nechci vidět žádný doktory. Dneska sem si šla nechat potvrdit přihlášku na řidičák k doktorovi.... tak ne jen, že mi to nepotvrdil, ale dostala sem tři doporučení k doktorům... z toho dvě prohlídky musim mít ještě předtím, než mi to potvrdí.
První je oční, což jsem tak nějak čekala, to přiznávám... kvůli tomu se nijak nevztekám, ale další je kardiologie, protože jsem měla tlak 135/75...nazval to hypertenzí a prej musim mít potvrzení od kardiologa, že jsem schopná řídit vozidlo... sranda, že?
Nehledě na to, že to třetí doporučení je na ortopedii kvůli zádům - že prý můžu mít dušnost kvůli tomu, že mám něco se zádama. Jestli mi nic nezjistí na ortopedii, budu muset na neurologii...u obou čekací doby tak dva měsíce, paráda... já se k tomu řidičáku prostě nedostanu.
Já už prostě mám těch doktorů pokrk... nestačí, že se léčim s tím blbým astmatem, který mám od malička a tak strašně mi znepříjemňuje život, že to snad ani víc nejde... ale teď eště tohle všechno. Já už prostě na další doktory nemám sílu... připadám si jak chcípák prostě. Nehledě na to, že kolem sebe akorát slyšim jakej sem hroznej simulant, že tohleto prostě ani není možný. I máma si ze mě občas dělá srandu takhle.. vim, že to tak nemyslí, ale tyhle narážky tak strašně bolej. Byla bych tak strašně ráda, kdyby to byla jen simulace a všechno mě pořád nebolelo, neměla sem záchvaty dušnosti, nebyla sem odkázaná na lécích, který musim mít pořád při sobě. Kdo má mít sílu chodit k dalším a dalším doktorům, když vám stejně nikde nic neřeknou, jen vás pošlou jinam. Na zátěžovce mě minule řekl doktor, že nechápe proč mám tak vysokej tep a prostě mě jen tak poslal pryč, nic mi o tom neřek, nesnažil se s tim nic udělat, dokonce mě ani neposlal jinam. Zřejmě to není nic učebnicovýho, tak proč se s tím zabývat, že.
Já chci aspoň pro jednou v životě moct dělat to, co chci a ne se furt ohlížet na všemožný omezení a zákazy.
Já už na to prostě nemám sílu, navíc když kolem sebe nemám žádnou podporu, která by mě místo kritizování řekla, že to chápe a ne protáčela oči, když se musim na schodech na chvíli zastavit, protože nemůžu popadnout dech. Nikdo z nich nic takovýho nemá, tak proč to musej soudit... když si to neuměj představit. Vědět, čim všim budu muset procházet, tak se ani nechci narodit :/
Nejhorší je, že to prostě všechno stejně musim protrpět, nemůžu se na to vykašlat a vzdát to, to by mi nebylo podobný a navíc bych akorát všem dokázala, že sem srab a fňukal. Jen mám prostě někdy chuť si jen lehnout a prostě ležet, nic neřešit, nikam nechodit... protože nikdo nemá chuť se pořád jen před ostatníma přetvařovat, ale co jiného zbývá, že :(
No nic, tím končím svoje litanie... a jen vám chci říct... vy, co jste zdraví, važte si toho, protože si nedokážete představit, jaké to je, být závislí na nějakém léku...

Autoškola - test

11. ledna 2011 v 22:16 | Werí
Pardon, ale s tímhle se musím pochlubit :D...budu nastupovat do autoškoly, tak trávim čas zkoušením testů a tohle je poprvé, co se mi takhle krásně povedl :DD
(jinak je to na stránkách - http://etesty.mdcr.cz/Default.aspx )

test
Krása, co? :D...sem šikula :D

Je to jen můj život!

3. ledna 2011 v 15:33 | Werí


..
Začínám to slýchat stále častěji, nadávky a urážky na mojí osobu kvůli svému způsobu života.
Například teď na Silvestra, šla jsem slavit ke kamarádce, ale prostě jsem odmítla pít, dala jsem si s nimi na přípitek šampus a to mi stačilo. Okamžitě jsem ovšem slyšela přívlastky jako "trapná" a "přestárlá". To mě dovedlo k zamyšlení se, proč tomu tak je. Přestávám chápat, proč společnost nebere ty lidi, kteří jsou něčím jiní. Byla jsem skvělá kamarádka, dokud jsem s nimi chodila na akce a hlavně s nimi pila. Jenže, všechno se časem mění - přestalo mě bavit chovat se jako oni - každý víkend opilá, ztrapňující se před davy lidí? Ne, děkuji pěkně... Vůbec nechápu co je atraktivního na opilé holce (jistě, pro kluky možná to, že s největší pravděpodobností se nechá ohnout hned za prvním rohem), vážně, je to hnus. Stále jsem s nimi ovšem chodila po hospodách posedět a zahrát si kulečník. Jenže do toho mi přišly zdravotní problémy, které se moc se zábavou v zakouřeném prostředí neslučují - astma. Začla jsem se tedy takovým místům pro jistotu vyhýbat, protože se mi v nich špatně dýchá a nedokážu tam být dlouho. Jenže ejhle...to byla zřejmě zrada mých domnělých "přátel". Začala sem být osočována z toho, že na ně kašlu a podobně. Přitom jsem jim nejednou navrhovala, že s nimi půjdu do slušné restaurace nebo do kina, kde není zakouřeno, ale to ne, o tom nechtějí ani slyšet. A proč? Protože je to nebaví - není tam alkohol.
Dost dlouho mě to trápilo a nemohla jsem si zvyknout na to, že už s nimi netrávím ten čas, že jsem sama, ale postupem času jsem si uvědomovala, že jsem na tom vlastně lépe než oni. Jejich hlavní zábavou je popíjet po barech a oblejzat kluky, tou mojí je kreslení, psaní povídek, sledování seriálů v angličtině a potažmo věnuji čas i učení. Začíná mě připadat, že mám vlastně víc, než oni. Mám ambice, záleží mi na tom, abych složila maturitu a dostala se na vysokou školu. Je to naprosto nezajímá, mávnou rukou s tím, že to všechno je daleko a nemá cenu to řešit teď.
Nejsem si jistá, ale myslím, že jednoho dne budu já ta, která se bude smát jím, že se měli radši věnovat něčemu jinému, než chlastání po hospodách.
Taky nejsem dokonalá, to vím, trávím spousty času u PC, ale netrávím je hraním PC her, ale povětšinou něčím, co by mi mohlo v budoucnosti pomoci (převážně sledováním anglických seriálů, kterým popravdě hodně dlužím za pokroky v angličtině) a hlavně je tu trávím s jediným člověkem, před kterým se nemusím přetvařovat a to je to nejdůležitější. Proč trávit čas s lidmi, kteří o mojí přítomnost zřejmě ani nestojí, neberou ohledy na můj zdravotní stav a jen se k nim otočím zády, začnou mě pomlouvat? Tak se přátelé nechovají...
No, nějak jsem se rozepsala, tak mi to nemějte za zlé, já jen že ty pocity mě nějak dusej už hodně dlouho :)

Šťastný nový rok

1. ledna 2011 v 0:00 | Werí
Takže, milý čtenáři, rok 2010 je za námi. Doufám, že vám přinesl mnoho radostí, bohužel jak to tak bývá jistě přinesl i mnoho starostí. Nemá ovšem cenu se pozastavovat nad neúspěchy roku - vzpomínejme hlavně na ty úpěchy, ať už školní nebo životní.
Tímto bych Vám chtěla popřat krásné prožití silvestrovského večera a hlavně úspěšný start do Nového roku. Ať je ten nový rok ještě lepší, než byl ten předchozí. A kdyby se náhodou nedařila, pořád si vzpomeňte, že jsou ty lidi, kteří vás mají rádi a na které se můžete obrátit kdykoliv vám bude smutno. Takových lidí je málo, ale přesto takoví jsou.
A proto bych chtěla eště zvlášť popřát Šťastný Nový rok Péťě a poděkovat jí za všechny zážitky z letošního roku, protože bez Tebe by to nebylo ono. Ať už večery prosezené u PC, tak i ty, které jsme strávily u Vás nebo u nás - mockrát děkuju, je moc hezký vědět, že když se všichni ostatní otočí zády, přecejen tu někdo zůstal, i když bydlí daleko. Mám tě ráda, Šťastný Nový rok, zlato :)

Zazvonil zvonec...

25. prosince 2010 v 14:49 | Werí
..

...a vánoc je konec :)

Podvečerní očekávání

24. prosince 2010 v 17:29 | Werí
Tak, zrovna sedím v obýváku s notebookem a sleduji Šíleně smutnou princeznu, rodiče začínají připravovat večeři, ještě dlabu chlebíčky a už jen čekám na večeři a pak na rozbalování. Jsem na to zvědavá, vím, že tam nemám žádné překvápko, ale i tak miluji rozbalování dárečků :)
I když bych moc ráda dostala puzzle... ale nevěřím tomu, že bych nějaké dostala, už si ho přeju pár let a stále nic :( stejně jako lávovou lampu :( No nic, milý čtenáři, půjdu pomoct mamce s večeří a pak se nadlábnout polévky a řízků :) Takže přeji krásný večer, nechte si chutnat... pod stromečkem dárky, které si přejete (a když nebudou, i ponožky jsou důležitej dárek ;) ) a celkově perfektní prožití dnešního večera, bez hádek a podobně :))

Vrtkavá štěstěna

2. prosince 2010 v 23:13 | Werí
Zvláštní, člověk si myslí, že se k němu všechno otočilo zády a najednou ho něco překvapí :) to se stalo asi před půl hodinou mě. Celou dobu to bylo špatný, byla sem nešťastná z Ríšovi smrti, pak sem byla nemocná, teď nezvládám dohánět učení... a tak sem si zpříjemňovala čas alespoň soutěžením o anglická DVD. Nevěřila jsem, že bych mohla něco vyhrát a přece se stalo. Vyhrála sem přesně to, proč jsem s tou soutěží vlastně začala :))

..

Přesně tohle jsem dneska viděla na stránkách www.helpforenglish.cz
Ty vede můj bývalý, ale naprosto skvělý profesor angličtiny Marek Vít. Kdo by si rád něco procvičil rozhodně tyto stránky doporučuji :))

Konec boje

21. listopadu 2010 v 17:26 | Werí
No words describe a mother's tears
No words can heal a broken heart
A dream is gone, but where there's hope
.
.

Poznáváte písničku od Phila Collinse z filmu Tarzan? Přesně tak mi teď je, jako mámě, co ztratila svoje dítě. Po tak dlouhým boji to Ríšánek vzdal, už neměl sílu na to dál bojovat. Když jsem v pátek odjížděla pryč ještě se ke mě lísal a bral si laskominy a teď, když jsem přijela už tu nebyl. Už ani neměl sílu čekat, aby se rozloučil :(
Vzali jsme ho s mamkou, zabalili do ručníku a zakopali pod smrček, myšku mojí. Bude se mi tak moc stýskat, byl si můj první potkánek z chovatelské stanice, největší mazlík ze všech, nejvíc si se vždycky naučil, miloval si nás tak, jak to dokáží jenom zvířata.
Asi sem strašný sobec, když bych tě tu pořád chtěla mít, i když vím, že si občas špatně dýchal. Nemyslela sem, že se s tebou budu muset loučit takhle brzo, nebyl ti ani rok, měl si mít ještě další půlku života před sebou a já sem tě o ní připravila :( Tak moc mě to mrzí, Ríšo :(
Miluju tě a nikdy nezapomenu :-*
 
 

Reklama