Zakázaná láska

Zakázaná láska

13. března 2011 v 16:59 | Werí

Fan fiction ke Twilight.
Co se stane, když se upír zamiluje do vlkodlaka?

Hlavní postavy: Edward Cullen, Sophie Uley
Žánr: Romantika/Drama
Počet kapitol: 18 kapitol



















18. Kapitola - Možná jednou...

10. října 2010 v 19:11 | Werí
Když se ohlédneme zpátky za svým životem, lecos pochopíme. Kdybychom se mohli vrátit v čase a cokoliv změnit, každý by našel něco, čeho litoval a možná lituje dodnes. Žádné naše, slovo ani žádný čin nelze vzít zpět. Proto bychom se měli dobře rozmyslet, než uděláme něco, čeho bychom mohli později litovat.

17. Kapitola - Návštěva

10. října 2010 v 19:09 | Werí
Nic z toho jsem si nedokázal připustit. Měl jsem otupělé smysly a vůbec netuším, jak jsem došel domů. Kolem mě poletovaly drobné kapičky deště a stékaly mi po kůži, když jsem se motal městskými uličkami. Nevěděl jsem kolik je hodin, který je den a jak dlouho jsem venku. Bylo mi to jedno.

16. Kapitola - Nečekané shledání

10. října 2010 v 19:09 | Werí
Jedl jsem, komunikoval s ostatními, scházel se s Bellou a žil jako dřív, jenže mi to všechno teď přišlo naprosto bez smyslu. Vybral jsem si Bellu a udělal jsem dobře, snad. Tak proč se pořád cítím jako by kus mě chyběl? Proč nemůžu být s Bells bez výčitků svědomí, že mám přitom stále plnou hlavu Sophie? Věděl jsem, že tuhle ránu zahojí jen čas a že ještě chvíli potrvá, než se zatáhne, i když jizvy zůstanou napořád. Věděl jsem však, že jednou to přejde a že budu šťastný s mojí Bellou, i když teď jsem jí nebyl schopen dát tolik, jak si zasluhovala. Jednou se přes to přenesu a všechno bude jak má být, doufám.

15. Kapitola - Sbohem

10. října 2010 v 19:08 | Werí
Očekával jsem bolest, možná i něco horšího, ale nic z toho nepřicházelo. Všechno mi připadalo vzdálené. Tohle je smrt? Opravdu žádná bolest? Je tak klidná a lehká? Proč se lidé smrti bojí? Vždyť to není nic hrozného. Najednou do mých myšlenek začínaly pronikat zvuky. První jsem nedokázal identifikovat, co to bylo. Dostal jsem se do nebe? To není možné... nemám duši, nemůžu tu být. Ucítil jsem teplo něčí dlaně, která se dotkla mého předloktí a trochu se mnou třásla. Tak.. teď když otevřu oči, bude tu Sophie. Počkat, to není možné, nemůže být... mrtvá. Edwarde, Edwarde.. co to?

14. Kapitola - Bitva

10. října 2010 v 19:07 | Werí
Okamžitě jsem byl na nohou. Téměř už jsem zapomněl, co nám tenkrát hrozilo a teď to bylo přímo před námi. Začal jsem panikařit, nevěděl jsem, co dělat. Podíval jsem se na Bellu, která se tvářila značně nechápavě.

13. Kapitola - Vnitřní boj

10. října 2010 v 19:06 | Werí
Můj život byl v poslední době rozdělen na tři fáze, které se s menším nebo větším časovým rozestupem střídaly. První, ta nejhorší, byly záchvaty zoufalství a smutku. Většinou jsem jen stál opřený oběma rukama o cokoliv co bylo zrovna poblíž. Nejčastěji šlo o stůl nebo skřínku. Často po mě zůstávaly otisky prstů v nábytku, když jsem ho stiskl moc pevně. Třásl jsem se potlačovanými vzlyky, které jsem ze sebe neměl jak jinak dostat. Hlavu mi zaplavovaly vzpomínky a bolest z nich mě bodala, jako tenké dlouhé nože, do každé části těla. Svíral se mi hrudník a často jsem myslel, že se mi srdce rozskočí. Tak neuvěřitelné prázdno jsem nikdy necítil. Bylo to nesnesitelné. Naštěstí většinou stačilo, aby sem mnou chvíli někdo stál a měl na mě položenou ruku, uklidňovalo mě to.

12. Kapitola - Vzpomínky

10. října 2010 v 19:05 | Werí
Jak se asi cítí někdo, koho opustil důvod jeho bytí? Zřejmě tak jako já. Přál bych si mít slzy a plakat. Dostat ze sebe všechny pocity, které mě zaplavovaly jako vlny narážející na útes. A já nemohl, nemohl jsem je ze sebe dostat formou jako normální člověk a tak sem hledal nějakou náhradu. První co mi padlo pod ruku bylo roztomilé sněžítko, co jsem dostal k Vánocům od Belly. Chytil jsem ho, napřáhl se a hodil s ním o zeď, všude se rozletěly střepy a rozlila voda. Dokonce se udělala i puklina ve zdi... bylo mi to jedno. Všechno mi bylo jedno. A ani to, že jsem uvolnil emoce vztekem mi nepomohlo, akorát to přilákalo pozornost všech v domě. Skoval jsem si hlavu do dlaní a modlil se, aby mě všichni nechali na pokoji. Nechtěl jsem vidět nikoho, mluvit s nikým ani jsem nechtěl poslouchat, jak moc je to mrzí a že to přejde. Neměl jsem na to sílu.Chtěl jsem být jenom sám, proto jsem nereagoval na Bellinu ruku na mém rameni. Navíc, co ona mohla vědět. Ani neví, že jsme spolu se Sophií chodili, že jsme byli zamilovaní. Nic nevěděla.
Po chvíli mého mlčení to vzdala a zmizela ve dveřích. Poprvé jsem byl rád, že tu není. Chystal jsem se utopit v sebelítosti a vzpomínkách.

11. Kapitola - Špatné zprávy

10. října 2010 v 19:04 | Werí
Můj život byl v poslední době zmatenější, než kdykoliv dřív. V hlavě mi zněly hlasy, které neměly nic společného s myšlenkami jiných lidí a přesto byly vtíravější než oni. Smečka stále neútočila a držila se za hranicemi, což mě naplňovalo neuvěřitelnou nejistotou, jakou jsem už velmi dlouho nezažil. I když neútočili, všude se vznášel opar napětí a nadcházejícího střetu, který nutně musel přijít. Byl jsem zmatený i ve svých citech. Věděl jsem jistě, že Sophii miluji víc než kohokoliv na světě, ale přesto tu byla Bella. Roztomile nemotorná a já měl neuvěřitelnou potřebu být jí stále na blízku a chránit jí před nástrahami života.

10. Kapitola - Těžké rozhodnutí

10. října 2010 v 19:02 | Werí
Seděli jsme na gauči a já jí pevně objímal dokud se neuklidnila. Okamžitě jsem to samozřejmě řekl celé rodině. Ti teď pobíhali po domě a dávali dohromady vše, co by mohlo být potřeba. Mě nechali se Sophií a byl jsem jim za to velmi vděčný.Sledoval jsem, jak zase sbírá svou, na moment ztracenou, odvahu bojovat s jakýmkoliv problémem, který by se jí postavil do cesty. Nemluvili jsme, jen jsme se drželi pevně za ruce. Políbil jsem jí do vlasů a položil jí ruku na břicho. Ucítil jsem pohyb, trochu jsem se zasmál.

9. Kapitola - Svět se hroutí

10. října 2010 v 18:58 | Werí
Lehce a váhavě jsem jí přejel hřbetem ruky po čelisti. Rozdíl našich teplot byl fascinující, ne nepříjemný, zvláštní. Její tvář mě lehce pálila do dlaně. Byl to úžasně elektrizující pocit.
Sjel jsem jí prstem na krk. Cítil jsem pod kůží proudit její horkou krev. Fascinovalo mě, že jsem necítil touhu ochutnat ji. Žádný žíznivý žár v mém krku, kterému bych musel složitě odolávat. Její pach, který mně dřívě vadil a dráždil, jsem již nevnímal. A přesto mě nic nepřitahovalo k její rudé tekutině, pouze k ní samotné.

8. Kapitola - Nepříjemné překvapení

10. října 2010 v 18:57 | Werí
Když otevřela dveře, rozzářil se mi úsměv na rtech. Tvářila se ostražitě a měla nakrčený nos, přece jen byla v domě plném upírů a každý její krok byl ostražitý. Když na mě však pohlédla, jakoby roztála, zavřela za sebou dveře a došla až ke mně.

7. Kapitola - Hlad

10. října 2010 v 18:54 | Werí
"Těší mě, Bello," usmál jsem se a bezmyšlenkovitě jsem k ní natáhl ruku. Dřív než jsem si to uvědomil mě s ní potřásla a bleskově ucukla. "Promiň, zrovna jsem si myl ruku," zamumlal jsem omluvně.

6. Kapitola - Nově příchozí

10. října 2010 v 18:53 | Werí
Místností se rozhléhala jemná melodie od Debussyho. Ležel jsem na zádech na gauči a koukal do stropu. Sophie měla hlídku a já nemohl být s ní. To byly okamžiky, které mě vadily, protože jsem se téměř ani neuměl jinak zabavit. Dávalo mi to ovšem prostor k přemýšlení. Většinou jsem nepřemýšlel o ničem důležitém. Spíš jsem jen bloumal v krajině snů, které mi nahrazovali ty ve spaní. Výhodou na těchto snech bylo, že jsem si alespoň mohl vybrat, co se mi bude ,,zdát."
Ozvalo se téměř neslyšné zaklepání na dveře mého pokoje.

5. Kapitola - Stíny minulosti

10. října 2010 v 18:51 | Werí
"No a pak si vzal Emmett na hlavu nějaký hrnec, nebo co to bylo. A začal tam tancovat na jednu úplně pitomou písničku. Tos měla vidět."

4. Kapitola - Volání divočiny

10. října 2010 v 18:49 | Werí
Možná by bylo vhodné připsat 18+, ale jelikož je to všechno popsané mírnější cestou, myslím, že to není nutné :)


Stál jsem proti ní a díval se. Nebyl jsem schopen dělat vůbec nic. Její oči se stále dívaly do mých. Snažil jsem se uhnout pohledem, ale neviditelná síla jako by mi je k ní připoutala. Váhavě jsem nasál vzduch. Čekal jsem závan štiplavého zápachu, ale nic. Místo toho jsem cítil její jemnou vůni. Vůni lesa... jehličí. Donutilo mě to pousmát se.

3. Kapitola - Překvapivá záchrana

10. října 2010 v 18:45 | Werí
Další den ve škole jsem si dával dobrý pozor, abych jí zahlédl a přesvědčil se, že opravdu chodí do Forks. Nedávalo mi to smysl. Proč nechodila do rezervace? Všichni tam chodí... kvůli nám. Stálý kontakt mezi námi by nebyl nejlepší a akorát by nás dráždil.

2. kapitola - Náhoda?

10. října 2010 v 18:44 | Werí
Na incident na louce už jsem dávno nemyslel. Zrovna jsem nervózně klepal prsty do volantu svého Volva. Předemnou stál nějaký starý Opel a já jsem vážně chtěl být z benzínky pryč. Spěchal jsem domů, potřeboval jsem na lov, měl jsem nesnesitelnou žízeň.
Když řidič konečně odjel, mohl jsem si najet já. Bleskově jsem vystoupil z auta a začal tankovat. Vedle mě přijelo auto, které přitáhlo mojí pozornost. Černé Audi A4 Cabriolet. Nebylo to nejlevnější vozidlo, které jsem znal. Pořádně jsem si ho ale ani neprohlédl a šel zaplatit benzín.
Nervózně jsem držel peníze v ruce a čekal u pokladny, než si na mě ,,laskavá" paní prodavačka udělala čas. Přitom mi lidé, stojící vedle mě, způsobovali neuvěřitelná muka. Občas jsem se přistihl, jak hladově sleduji jejich krk.

1. Kapitola - Půlnoční setkání

10. října 2010 v 18:42 | Werí
Byla neuvěřitelná tma, měsíc téměř nesvítil a já jsem stál na své oblíbené louce. Kolem mě se snášela hustá mlha, že bych nic neviděl, nebýt monstrum. Tiše jsem pozoroval srpek měsíce a vnímal každé šustnutí listů, každou vůni kolem. Ponořen do svých myšlenek. Chodil jsem sem často, vždy přemýšlet.
 
 

Reklama